Článek
„Tulipány zvládnu třeba dva za den. Jsou větší a je to náročné na prohřátí a následně na chlazení,“ vysvětluje sklářka, která podobu květin tvaruje ručně hladkými pinzetami, aby byla každá autentická a trochu jiná, stejně jako v přírodě.
Když dělá skleněnou louku, tedy kompozici, tak květů vyrobí raději o něco víc, aby měla z čeho vybírat. „Nikdy to není o tom, že udělám šest tulipánů do kompozice, ale je jich třeba deset. Proto kompozice zabere i dva měsíce práce,“ vysvětluje Horčičková.
Tvary květin, které chtějí lidé často, má už tak zvaně v oku. Nemusí chodit po záhoncích či louce a trhat živou předlohu.
„Občas, když mi někdo zadá něco méně známého, hledám. Jedna zákaznice například chtěla šumavskou louku a byl tam i hořec panonský. Já jsem vůbec netušila, že na loukách Šumavy něco takového je. Tak jsem si našla na internetu, jak je vysoký, hledala jsem fotografie různých barev, abych našla správný odstín… Takže je to takové mikrostudium. Pak sedím u kahanu s hromadou obrázků kolem sebe a snažím se to napodobit,“ popisuje sklářka s tím, že vyvzorování jí zabere klidně i celý den.
V momentě, kdy se dopracuje k verzi, s níž je sama spokojená, vtiskne si ji doslova do paměti a příště už předlohu nepotřebuje. Stačí se jen podívat jednou na fotografii a hned ví, jak na to.
Největší louka váží 5 kilo
Největší rozkvetlou louku z její dílny mohli lidé obdivovat v jabloneckém Křišťálovém ráji, kam tvůrkyně přišla veřejnosti předvést svou práci v rámci akce Velikonoce v Křišťálovém údolí. Na skleněné louce nechyběly petrklíče, sněženky, bledule, tulipány a narcisy, ale i fialky a hořec. Sedm druhů jarních rostlin vyskládaných v trávě sestavila ze 110 dílů a celá louka vážila téměř 5 kilogramů. Výroba jí trvala čtrnáct dnů.
Detail skleněných fialek
Nejraději prý dělá vždy tu květinu, na které pracovala naposledy. Aktuálně je jejím favoritem kosatec sibiřský, který vyráběla na alpskou louku. Ale už teď se těší na novou zakázku a nové květy. Do zásoby si totiž rostlinky nevyrábí, nemá je takzvaně na skladě, ale reaguje na přání lidí. Květiny a plody pak ovšem promění i třeba v náušnice anebo ozdoby skleněných rámečků na fotky, ozdobné stojany a podobně.
Marie Horčičková se oboru začala věnovat náhodou, nepochází totiž ze sklářského kraje. Původem je z Pardubicka a do Jablonce nad Nisou se přišla, aby se zde vyučila v oboru výroby skleněných figurek. Toužila totiž dělat nějaké umělecké řemeslo a uchvátila ji práce rodinné známé, která tvořila skleněné perly. „Když jsem tam přišla a viděla, jak zpracovává sklo a co z toho dokáže vyrobit, bylo jasno. To jsem chtěla dělat,“ vzpomíná Horčičková.
K tvorbě skleněných rostlin z lampového skla, které si oblíbila pro jeho tvrdost a možnosti zpracování, ji pak přivedli lidé. Před lety se na ni obrátila jistá paní a chtěla vyrobit náušnice – fialky. To byla první vyvzorovaná květina a pak už u toho kvůli velkému ohlasu zůstala. Profesi se věnuje zhruba 28 let, od školy, a je jedinou z ročníku, která se tvorbou ze skla živí. „Myslím, že už mě to neopustí,“ dodává.
Narcisy vyrobené výhradně ze skla