Článek
Oba se stali účastníky fiktivního zásahu díky Michalovým kolegům, kteří ho tak při posledním výjezdu do akce chtěli potěšit. Podařilo se jim to díky vřelým vztahům s jesenickou nemocnicí, která má stejného majitele jako třinecký klub. A vyšlo to náramně.
Gajdoš, který je nadšeným a věrným fanouškem Ocelářů se o tom, že má v týmu jejich kapitána, dozvěděl až během samotného zásahu, když Vrána přiběhl k ohni a v ruce držel místo proudnice svou podepsanou hokejku.
Gajdoš a Vrána
„Klobouk dolů, to se klukům fakt povedlo. Musím přiznat, že jsem byl pěkně naměkko. Byl to zážitek, moc si toho cením a děkuji jim i Petrovi,“ popsal dojatý hasič. Možnost zúčastnit se naživo profesionálního zásahu zase byla obrovským zážitkem pro Vránu. „Moc jsem si to užil a pevně věřím, že i náš velitel, fanoušek. Jménem klubu jsme mu takhle chtěli poděkovat za své celoživotní nasazení. Těším se, že se spolu znovu uvidíme u nás v hale na hokeji,“ řekl k tomu klubovému webu Vrána.
Gajdoš spojil svou kariéru s hasiči již v 6. třídě základní školy. Tehdy ho táta s dědou naverbovali do mladých hasičů. Začal dělat požární sport. „Po vojně mě to táhlo k profíkům, doteď si pamatuji naprosto přesně svůj první výjezd. Zasahovali jsme u nehody dvou Avií, které mezi sebou přicvakly řidiče. Shodou okolností to byl můj spolužák, na místě zemřel. Bylo to psychicky velmi náročné, ale utvrdilo mě to v tom, že chci pomáhat lidem,“ popsal tvrdý start kariéry Michal.
Michal Gajdoš a jeho kolegové po rozlučkovém výjezdu
Papíry pro něj, jak sám říká nejsou, a tak po celou své profesí dráhy zůstal ve výjezdu. Přes velitele družstva se vypracoval na pozici velitele čety, věnoval se jako instruktor vyprošťování u dopravních nehod a jako trenér vedl družstvo požárního sportu v Jeseníku.
Během 33 let u sboru byl u všech velkých mimořádných událostí spojených s jesenickým regionem. Vůbec první zásah v pozici velitele družstva absolvoval v zimě v rámci výjezdu k požár domu do Petříkova, místní části Ostružné. „Všude hromady sněhu, cesty byly špatně sjízdné. Navíc se starší majitel vrátil do hořícího domu pro peníze, už v něm bohužel zůstal. Než jsme se k objektu probojovali, už jsme jej nestihli včas vytáhnout,“ vzpomíná.
V paměti mu utkvěl také výbuch semtexu v Priessnitzových léčebných lázních v roce 1997. „Byla to ohlušující rána, slyšeli jsme ji na pět kilometrů. Když jsem přijel na místo, všechno hořelo, okna byla vymlácená tlakovou vlnou. Po okolních stromech jsme pak sbírali kousky muže, který to celé odpálil,“ pověděl Gajdoš.
Michal Gajdoš a jeho četa
Mezi největší zásahy patří na Jesenicku bezesporu povodně, který region trápí pravidelně. Naposledy se podílel na záchraně životů při zářijových záplavách přímo v Jeseníku. Během povodňového víkendu se díky jeho týmu podařilo zabránit zaplavení technických prostor jesenické nemocnice, které byly zcela klíčové pro fungování anesteziologicko-resuscitačního oddělení, kde se tehdy léčilo hned několik pacientů.
Za zásahy spojené se záchranami životů a likvidací následků povodní byl spolu s dalšími veliteli ze stanice Jeseník oceněn v profesní anketě Hasič roku 2024. „Vážím si toho, ale beru to s nadhledem. Pomáhat lidem je naše práce. Když jsou v nebezpečí a jde jim o život, kdo jiný by jim měl pomoci než hasiči,“ říká s úsměvem muž, který budoucnost po aktivní službě teprve bude řešit. O tom, co bude dělat, zatím jasno nemá.
Gajdošovu dlouholetou věrnou službu oceňují i jeho kolegové. „V Michalovi bohužel ztrácíme nejzkušenějšího hasiče z Jeseníku. Své bohaté praktické zkušenosti získával již od dětství od svého otce a působením u dobrovolných hasičů. Následně je předával dál. Pro nás všechny byl od začátku velkým vzorem a hasičem s velkým H. Nepoznal jsem člověka oddanějšího hasičům, než je on, za což mu patří obrovské poděkování. Do další etapy života mu přeji hlavně pevné zdraví a ať si zaslouženě užije výsluhová léta,“ uvedl ředitel územního odboru Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje Jan Pastucha.
