Článek
„Zvykl si na nás. Je to takový mazel, i když má i svoji hlavu a občas si pozornost vynucuje po svém,“ řekl jeho chovatel.
Jako selátko jej kousl v lese pes. „Vůbec se nehýbalo, měl jsem plnou ruku krve. Položil jsem ho do krabice a asi za hodinu se probralo. A už u nás zůstalo,“ vzpomínal Pavel Lehár.
Dvakrát denně spolu vycházejí na špacír. „Venčím ho jako psa. Samozřejmě bez vodítka, protože bych ho neudržel, má sílu jako kůň. Všechny postroje, co jsem mu kdy dal, zpřetrhal jako nitky,“ pokračoval Pavel Lehár a druhým dechem dodal, že prase poslouchá téměř na slovo.
„Zavolám na něho a on přiběhne. Reaguje i na další povely, nejraději slyší ,Lehni si!‘. To ví, že přijde drbání na břiše,“ smál se chovatel.
Chovatel se na divočákovi občas i vozí.
S Čurdou si dělá, co se mu zlíbí. Ovšem s jedinou výjimkou. „Nemůžu mu sáhnout do žrádla. Tam naplno projeví svůj přirozený instinkt, kdy si brání potravu jako ve volné přírodě,“ upozornil Lehár. Problém podle něj nastává i tehdy, když spolu na procházce narazí na někoho cizího.
„To je Čurda viditelně nervózní. Buď se toho člověka snaží ode mě odehnat, nebo naopak mě odstrkuje od něho. Proto se snažíme lidem vyhýbat, nechodíme do lesa třeba během houbařské sezóny nebo když jsou myslivecké hony,“ uvedl dále Lehár.
Původně chtěl selátko jen zachránit a vypustit zpátky do lesa. Pak se rozhodl, že ho vykrmí tak na 50 kilo a sní. „Po tři čtvrtě roce jsem to vzdal. To už nešlo. Přilnuli jsme k sobě natolik, že se stal prakticky dalším členem naší rodiny,“ přiznal chovatel.
V přírodě by nepřežil stres
Vrátit dnes již dospělého Čurdu do volné přírody je takřka nemožné. „Stačí, když se mu v lese schovám. To ho chytne panická hrůza, začne brečet a běhá jako smyslů zbavený. Pak mi přiběhne k nohám a celý se třese. Jakmile se trochu zklidní, tak přede mnou padne na zem a chce podrbat,“ vysvětil chovatel.
Podle něj by se Čurda v lese sám uživil. „Ale je na nás tak fixovaný, že by pošel stresem,“ uzavřel Pavel Lehár. Pro chov volně žijících zvířat v zajetí je nutné povolení krajského úřadu. Registruje je také veterinární správa.
„Péče o divoké prase je náročnější než o domácí prasátko. Pokud se jedná o kance, měl by jej jeho chovatel v první řadě nechat vykastrovat, čímž dojde k otupení a vymizení divokých pohlavních reflexů a zvíře bude klidnější,“ poznamenal Richard Bílý z Krajské veterinární správy v Plzni.