Dávno nevyužívaný kostelní zvon opět najde své místo, a to na boskovickém Divokém západě

„Mohli jsme si sice nechat odlít nový zvon, ale napadlo nás, že by dávalo větší smysl, kdybychom dali znovu účel nějakému starému zvonu, třeba ze zrušené kaple či kostela, pro který už prostě nikdo nemá využití,“ řekl Novinkám šerif městečka Luboš Jerry Procházka.

Městečko je westernovým skanzenem. V létě má přes sto obyvatel. Mnozí v něm žijí a pracují. Vystupují ve scénkách z Divokého západu, pracují na atrakcích a v expozicích.

Pátrání po vhodném zvonu se dlouhé měsíce vůbec nedařilo. Nakonec se proto obyvatelé městečka obrátili s žádostí o pomoc na boskovickou senátorku a bývalou místostarostku města Jaromíru Vítkovou (KDU-ČSL), protože se záchranou církevních památek dlouhodobě zabývá.

Senátorka rozjela pátrání. „Neuspěla jsem u kněžích ani na biskupství. Když už to vypadalo, že se vhodný volný zvon nepodaří najít, náhodou jsem zjistila, že jeden mají v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Sebranicích, tedy pouhých deset kilometrů od městečka,“ řekla Vítková.

Ve sklepě kostela čekal na své opětovné využití dlouhých 70 let. Odlit byl v roce 1590 a sloužil jako poklekánek. Věřícím pracujícím na polích oznamoval čas pro modlitbu. Protože se ale již v polovině minulého století přestal poklekánek používat, byl z boční věžičky sebranického kostela odstraněn. S jeho dalším použitím se po rekonstrukci kostela nepočítá.

„Záměr dát mu opětovné využití nás nadchl. Je to to nejlepší, co mohlo zvon potkat. Vůbec nevadí, že zamířil na Divoký západ. Důležité přece je, že zase bude sloužit lidem,“ řekl Novinkám katolický kněz Marek Slatinský. Se záměrem souhlasilo i biskupství.

Připomněl, že zvon byl odlit za časů, kdy se na severoamerických prériích teprve začali objevovat mustangové, tedy zdivočelí koně, kteří uprchli většinou z rančů v Mexiku. Prérijní indiáni je začali využívat až o několik desetiletí později.

Zvon je nyní vystaven v novém kostelíčku. Pravidelně se u něj konají duchovní setkání spojená se čtením z bible. Každou neděli v něm hraje příchozím na šlapací varhany pianista Petr. V kostele vede pravidelná duchovní setkání evangelický kněz z Bratislavy Peter Bajczy, jeden ze sezonních obyvatel městečka, kterému všichni jeho přátelé z městečka říkají padre (otče).

Po získání zvonu se svým katolickým kolegou Markem Slatinským uspořádali o víkendu první žehnání koním jako prosbu za to, aby se i těmto obyvatelům městečka dobře dařilo a úspěšně zvládli své často náročné kousky ve vystoupení. Celkem je v městečku padesát koní. Z jejich společného žehnání vytvoří tradici; další se uskuteční opět před příštími letními prázdninami.

„Kostelíček je sice nový, jde ale o dřevěnou stavbu. Musíme proto vyztužit jeho věžičku tak, aby zvon bezpečně unesl. Zvon bude pravidelně svolávat k duchovním setkáním obyvatele a návštěvníky městečka již od příštího roku. Na zvon jsme pyšní,“ dodal šerif Jerry.