Číňané platí firmám, v nichž mohou předstírat, že pracují

Tlak na to, aby lidé spořádaně chodili do práce, budovali kariéru a takříkajíc žili, „jak se patří“, je v Číně enormní. Asi se tedy nelze příliš divit, že ti, kteří jsou tímto přístupem již značně unavení, hledají různé cesty, jak z tohoto systému vystoupit, aniž by se však stali terčem opovržení ze strany rodiny a okolí.

Jednou z těchto lidí je i žena, která si nepřála být jmenována, a tak ji web El País s odkazem na Beijing Youth Daily označuje pouze jako Cung-chua. Ta ještě před necelým rokem pracovala ve finančním sektoru. Unavovalo ji dlouhé cestování a také pracovní stres, a proto se rozhodla práci opustit. Sama to zdůvodňuje tak, že hledala „stabilnější život“.

Nyní tak každé ráno brzy vstává, jako kdyby šla skutečně do práce, a vrací se pozdě večer. Zpočátku chodila do knihoven, ale nyní již několik měsíců tráví celé dny ve falešné kanceláři, kde práci jen předstírá. Měsíčně zato platí 400 jüanů, tedy v přepočtu něco málo přes 1200 korun, a pochvaluje si, že je to lepší než chodit například do kaváren. Sama však neví, jak dlouho to takto bude dělat, protože při hledání nové skutečné práce zatím úspěšná nebyla.

Zejména ve velkých čínských městech se firmy, které lidem poskytují možnost předstírat zaměstnání, stávají stále populárnějšími. Nabízejí plně vybavené kanceláře s pracovními stoly, internetové připojení, kávu, někdy dokonce i oběd, a prostředí, které dokonale napodobuje kancelářskou atmosféru. Denní sazba se obvykle pohybuje mezi 30 a 50 jüany (90 až 150 korun).

V některých případech tyto firmy dokonce i simulují šéfy nebo různé pracovní úkoly. Vytváření falešného dojmu může v některých případech dosáhnout až absurdních rozměrů, když lidem dokážou obstarat například i „důkazy“, že jsou nespokojeni se svým šéfem a organizují proti němu „vzpouru“.

Na čínských sociálních sítích se tak stále častěji objevují reklamy na podobné firmy. Jejich skutečný počet je však neznámý a vlastně se ani nedá nějak rozumně odhadnout, protože nejsou nikde oficiálně zaznamenány a mnoho z nich například funguje pouze přes mobilní aplikace, jako je například WeChat.

Jeden z takových podniků se nachází v Pekingu v budově právnické firmy. Člověk, který jej provozuje, webu El País vysvětlil, že právníci tyto prostory využívali jen zřídka, a tak se je rozhodli pronajmout. Lidé tam předstírají práci u počítačů, ale jiní se věnují jen svým telefonům.

V jiném pekingském podniku tohoto typu narazili reportéři na Sü Lin, která se sama označuje za tvůrkyni obsahu a jež je členkou přibližně 300členné skupiny lidí snažících se „vyhýbat práci“. Podle jejího názoru se mezi nimi sice najdou takoví, kteří skutečně potřebují předstírat zaměstnání, ale většina lidí tam údajně chodí jen proto, že je to pro ně zajímavé.

Instruktorka pilates na částečný úvazek Tchien Tchien považuje tyto falešné kanceláře za vynikající nápad, protože „my na volné noze alespoň máme kam chodit“. A stavitel Ta Neng Mao je dokonce přesvědčen, že tento koncept může dát vzniknout novým pracovním příležitostem.

Čínská veřejnost je však v náhledu na tyto firmy značně rozdělená. Někteří lidé to považují za výborný nápad, jenž pomáhá zbavit se pracovního i společenského tlaku, zatímco jiní to vidí jako projev lenosti, snahu vyhýbat se práci a oddalování vstupu na pracovní trh.

El País v tomto kontextu doplnil i aktuální čísla čínského statistického úřadu za první čtvrtletí letošního roku. Podle nich činila míra nezaměstnanosti ve městech 5,3 %, ale u mladých lidí je situace podstatně horší. Ve skupině ve věku mezi 16 a 24 lety (vyjma studentů) totiž letos v březnu dosahovala nezaměstnanost 16,5 % a u lidí vše věku 25 až 29 let to bylo 7,2 %.