Článek
Jednoho pátečního večera seděla shrbená na pohovce a pojídala jogurt. Byla v tu chvíli doma sama se psem Marleyem, protože přítel odešel pro večeři.
Při pojídání jogurtu Reymy psala esemesky, a aby mohla používat obě ruce, vložila si na chvíli lžíci do úst. „Zcela banální situace, která však náhle nabere katastrofální obrat,“ poznamenal server 7sur7.
Pes vylekaný blíže neupřesněným zvukem skočil Reymy na břicho, ona instinktivně zaklonila hlavu, vydala bolestný výkřik a lžíci polkla. „Vyskočila jsem, zvedla ruce a pak jsem se pokoušela lžíci z krku vytáhnout,“ vylíčila Reymy dramatické chvíle.
„Byla ale zaseknutá a příliš hluboko. Musela jsem se rozhodnout: buď ji zcela spolknu, nebo se udusím,“ pokračovala Reymy. Zvolila reflexivně první možnost, byť se to zdálo absurdní, ale zachránilo jí to život.
Následoval nával adrenalinu, který později ustoupil v naději, že lžíce vyjde z těla při návštěvě toalety. „Řekla jsem si, uvidíme později. Teď mám hlad, najím se a lžíce nakonec vyjde přirozenou cestou,“ ujišťovala se s tím, že příteli odvypráví vše později.
Pochybnosti v ní ale nepřestávaly hlodat, a tak začala pátrat na internetu. Netrvalo dlouho a dostala z webu jednoznačný vzkaz: okamžitě na pohotovost, než bude pozdě.
V nemocnici zdravotníci nevycházeli z údivu, místní lékařská věda něco takového ještě neviděla. To už Reymy svíraly nesnesitelné bolesti a křeče. „Cítila jsem, jak mi to tlačí mezi žebra,“ řekla serveru Het Laatste Nieuws.
Chirurgové pak při gastroskopickém zákroku a v lokální anestezii lžíci z těla pacientky vyjmuli. Nesměla přitom polykat, jinak by prý předmět mohl klesnout ještě níž.
Když Reymy po roce svou zkušenost zveřejnila, nikdo jí prý nechtěl věřit, přestože ukázala i rentgenové snímky. Na svého psa se po incidentu nikdy nezlobila. „Ani na vteřinu ne,“ ujistila.
Od té doby jí Reymy jogurty jen lžícemi na polévku. Tu, kterou spolkla, má schovanou na památku.
Chirurgové jí v legraci radili, že může lžíci vrátit mezi ostatní a dále ji běžně používat. To ale Reymy odmítla. „Nechci, aby mí přátelé museli míchat kávu lžičkou, kterou jsem měla v žaludku,“ uvedla.
Podobně bizarní zkušenost získali loni lékaři na Novém Zélandu, když operovali 13letého chlapce, který spolykal stovku vysoce výkonných magnetů o velikosti 5×2 milimetry. Ty se mu v zažívacím traktu spojily do čtyř řetězců. Chirurgové je při operaci úspěšně odstranili, současně ale museli pacientovi vyoperovat část střeva, které vykazovalo známky odumírání.
Ve Velké Británii zase řešili lékaři případ 14leté dívky, které se v žaludku vytvořil zatvrdlý a hnilobný chuchvalec vlasů o velikosti menšího melounu. Šlo o tzv. trichobezoár, což je vzácný útvar z nahromaděných a slepených vlasů v trávicím traktu. Ten se může vytvořit dlouhodobým pojídáním vlasů, což se děje většinou nevědomky, například ve spánku.
