Článek
Stoletý Weldon Bowen žije v pečovatelském domě pro vojenské veterány ve městě Tyler na východě amerického státu Texas. Toto zařízení provozuje organizace Texas Veterans Land Board, a jak již její název naznačuje, jejím posláním je péče o bývalé příslušníky amerických ozbrojených sil.
Mezi jejími aktivitami je i program s neméně zřejmým názvem 100 for 100, jehož cílem je přimět lidi z řad veřejnosti, aby veteránům, kteří se dožili sta let, poslali dohromady alespoň stejný počet blahopřání.
Výzva týkající se Bowena se tedy ve druhé polovině srpna objevila v několika lokálních médiích a nejdále se dostala do města Wichita v Kansasu, kde zazněla mezi písničkami v místním rádiu. Pak se však začala šířit na sociálních sítích a odezva byla nečekaná: když se v pečovatelském domě konala 5. září oslava, bylo na místě více než čtyři tisíce přáníček.
Ne všechna přitom přišla poštou, protože například Julia Dechirová, jejíž otec byl také veterán, je přivezla osobně. Napsala jich několik a už se s nimi chystala ke schránce nebo na poštu, ale pak si to rozmyslela. „To datum se už blížilo, a tak mě napadlo, že než abych to posílala poštou, tak to tam odvezu sama,“ řekla místní stanici KLTV.
Služba na sklonku války
Velké množství přání dorazilo i navzdory tomu, že podle zveřejněných informací Bowen zažil druhou světovou válku v aktivní službě jen doslova okrajově. Po dokončení střední školy totiž do řad námořní pěchoty vstoupil až 3. srpna 1945, tedy tři dny před shozením atomové bomby na Hirošimu a zhruba měsíc před japonskou kapitulací.
Bowena však do posledních bojů neposlali, místo toho putoval do přístavu v Seattlu, kam mířily lodě americké tichomořské flotily. Zhruba za měsíc pak byl z armády uvolněn, ale odnesl si odtud vyznamenání za dobré chování a také medaili Expert Rifleman.
Navzdory tomu, že jeho zásluhy jsou tedy téměř „bezvýznamné“, má dcera stoletého veterána Gail Bowenová pro tak vysoký počet přáníček vysvětlení: „Mnoho lidí zjistilo, že veteránům se nedostává patřičné podpory, péče a ocenění. A tady se dověděli o jednom, pro kterého se dalo něco udělat za cenu poštovní známky,“ vysvětlila dcera stoletého Weldona Bowena.
