Článek
Čísla mluví za vše. Zatímco v roce 2024 se podílelo na záchraně života 56 policistů nebo lidí, kteří u policie pracují, loni jich bylo už 103.
„Proto jsme přemýšleli, jak našim lidem zkvalitnit výcvik první pomoci. Schopnost rychle a správně poskytnout první pomoc je pro policisty naprosto zásadní. Moderní technologie nám dovolují trénovat mnohem realističtěji než dříve. Hlídky bývají často na místě události jako první, protože se pohybují po celém kraji,“ řekl ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje Petr Sehnoutka.
A přesně takový případ záchrany života nastal v Hostinném. V městečku, jehož počet obyvatel přesahuje 4 tisíce, není výjezdové stanoviště záchranky. Záchranářská posádka z Vrchlabí dorazí do 10-15 minut. Ani letecká to nezvládne o moc dříve. Ale policie zde má své oddělení, takže byli na místě nejrychleji.
„Stihli podat výboj pomocí AED (Automatizovaný externí defibrilátor), který posádka měla a umí ho ovládat. U člověka došlo k obnovení oběhu, než jsme dorazili na místo my záchranáři. To jsme dřív neznali, protože bez výboje by nedošlo k obnovení oběhu a tady se to podařilo. Ten člověk byl regulérně v klinické smrti, a než jsme dorazili, tak zase žil. Jednoznačně mu tehdy policisté zachránili život,“ řekl ředitel krajské záchranky Libor Seneta.
Další krok vpřed
Podle Senety technologie posouvá výuku kardiopulmonální resuscitace o kus dál. „Vidím v tom další krůček k lepší připravenosti policistů podílet se na záchraně životů,“ dodal.
Policie za dva sety VR brýlí zaplatila 240 tisíc korun. Nácvik první pomoci si na nich osvojí nejen řadoví policisté, ale i policejní nováčci. Ti se s moderní technologií seznámili mezi prvními.
„Je lepší si to vyzkoušet s virtuální realitou, než když vidím vlastníma očima resuscitační pannu. V brýlích vidím člověka v reálu a víc mě to přibližuje do reality. Hodně mi pomohlo, jak mě virtuální průvodkyně hlasově provedla. Ujasnil jsem si, jak moc mám stlačovat hrudník, to byl pro mě hodně praktický přínos,“ řekl policejní nováček Ondřej Zölfl.
Kromě policisty si první pomoc přes virtuální realitu osvojují i ti, kteří přijdou teprve na řadu. Na obřím plátně vidí, jak si jejich kolega počíná a jak ho virtuální průvodkyně Alexia navádí.
Program má tři úrovně. V první se policista seznamuje s jednotlivými kroky resuscitace, a to od příchodu ke zraněnému až po chvíli, kdy ho předává do péče záchranářů. Ve druhé dělá první pomoc sám a učí se například správnou frekvenci a hloubku stlačování hrudníku, naučí se i komunikaci se záchrankou. Zautomatizuje si, že si má dát telefon na hlasitý odposlech a dělá, co mu radí operátorka.
Ve třetí si vše zkouší sám. Virtuální realita pak zhodnotí jeho počínání. Její hlas často upozorňoval nováčky, že není třeba stlačovat hrudník takovou silou.
Virtuální vs. rozšířená realita
Pojmy virtuální a rozšířená realita jsou velmi často zaměňovány, přitom však obě technologie pracují na odlišných principech.
Brýle pro virtuální realitu se snaží uživatele vtáhnout do simulovaného světa a jeho smysly zcela odříznout od toho skutečného. Oči tak zpravidla zcela zakrývá displej a na uších jsou umístěna sluchátka, která jsou často součástí celého systému.
Systémy rozšířené reality většinou vypadají jako obyčejné brýle, přes které může uživatel vidět vše, co se děje okolo něho. Speciální displeje nebo kamery pak jen dokreslují virtuální předměty do skutečného prostoru. Vlastně tedy propojují virtuální svět s tím skutečným.
