Empétrojky existují už 30 let

Za zrodem formátu stojí tým vědců z Fraunhoferova institutu pro integrované obvody. Právě 14. července 1995 oficiálně přisoudili komprimovaným hudebním souborům příponu .mp3. Zlomovým bodem se stal fakt, že díky tomuto formátu bylo možné zmenšit objem dat až na desetinu původní velikosti bez výrazného snížení kvality zvuku – tedy alespoň podle tehdejších standardů.

Komprese typu mp3 je tzv. ztrátová, což znamená, že při zpracování nahrávky jsou odstraněny určité části zvukových informací – především ty, které lidské ucho běžně nevnímá. Tento princip, i přes jisté technické kompromisy, znamenal revoluci v distribuci hudby.

Klíčovou postavou vývoje byl německý inženýr a matematik Karlheinz Brandenburg. Už jako doktorand na univerzitě v Erlangenu se zabýval digitálním zpracováním zvuku. Později pokračoval ve výzkumu ve zmíněném Fraunhoferově institutu, kde spolu s kolegy navázal na evropský projekt směřující k digitalizaci rozhlasového vysílání.

Při hledání efektivního způsobu komprese využil Brandenburg nahrávku „Tom’s Diner“ americké písničkářky Suzanne Vega. Právě tato minimalistická vokální skladba se stala klíčovým testovacím materiálem pro ladění algoritmu. Výsledkem byl původní formát ASPEC, který později prošel standardizací organizací MPEG.

První verze souborů byly označeny příponou .bit, ale díky interní anketě mezi vývojáři se název změnil na dnes již legendární .mp3. Přelom 90. a 00. let byl pak pro empétrojky ideálním obdobím. Rychle rostoucí internetová síť, nástup digitálních přehrávačů i první mobilní telefony s podporou mp3 – jako například Siemens SL45 z roku 2001 – katapultovaly tento formát do popředí zájmu běžných uživatelů.

Hudební vydavatelství ale zpočátku reagovala s obavami, zejména kvůli riziku nelegálního šíření. Právní vakuum a omezené legální možnosti stahování vedly k rozmachu výměnných sítí, z nichž nejznámější byl Napster. Ironií osudu se předmětem nelegální distribuce stal i samotný software pro kompresi hudby.

Během let se formát mp3 musel vypořádat s řadou konkurentů. Například formát ATRAC od Sony zmizel v propadlišti dějin, zatímco Windows Media Audio nebo otevřený Vorbis si své místo našly alespoň mezi technicky zdatnějšími uživateli. Větší výzvou se stal formát AAC, který využívá například Apple.

A v posledních letech se díky větším paměťovým kapacitám prosazují bezztrátové formáty jako FLAC, jež nabízejí věrnější zvukový zážitek.

Přestože technologický vývoj pokračuje a požadavky na kvalitu poslechu rostou, mp3 zůstává jedním z nejvýznamnějších milníků v historii digitální hudby – formátem, který zpřístupnil poslech písní milionům lidí po celém světě.