Článek
Naslouchat partnerovi, kolegovi v práci, sourozencům, rodičům, dětem a všem, se kterými přijdeme každý den do styku, je předpokladem co nejlepší mezilidské komunikace a fungování vztahů. Jenže opravdu umět naslouchat není „dar“, se kterým jsme se automaticky narodili. Zatímco někteří s tím problém nemají, mnoho dalších bohužel ano – a právě to je oblast, ve které bychom se mohli od AI něčemu přiučit, tvrdí odborníci.
Jak se ukázalo, v roce 2025 byla terapie a společenská interakce jedním z nejčastějších využití modelů generativní umělé inteligence, které dokážou vést konverzaci podobně jako člověk.
Zajímavostí také je, že stále více lidí označuje odpovědi AI jako soucitnější než ty, které se jim dostaly od živého člověka. A nejde o to, že by AI byla dostatečně empatická, ale spíše poukazuje na neblahý fakt, že lidé okolo nás jsou bohužel málokdy ochotni skutečně naslouchat a často nás odbývají snadnými odpověďmi. Proto nás milé, podporující a neodsuzující odpovědi od umělé inteligence často uspokojují víc než ty od lidí.
Vědci na základě toho rozhodně nedoporučují, abychom vyměnili lidské vztahy za ty s jazykovými modely, jednoznačně ale naznačují, že v tomto ohledu se máme od AI co učit, uvádí BBC. Na co se zaměřit?
Kouzlo nepřerušované pozornosti
Skeptici nejspíš budou tvrdit, že od umělé inteligence, která nemá s lidským mozkem, emocemi a rozhodováním nic společného, nemůže lidi nic naučit. A právě to je omyl – stačí si od ní vzít i jen málo, třeba naslouchat bez přerušování a skákání do řeči.
Lidé přerušují druhé z mnoha důvodů – mají strach z trapného ticha, snaží se „pomoci“ najít protějšku správná slova nebo chtějí ušetřit čas „navržením“ vhodných rad, čímž vlastně ukazují svoji dominanci. Jenže jakékoli přerušení, i to dobře míněné, okrádá toho, kdo chce být vyslechnut, o autonomii a možnost rozvíjet vlastní myšlenky.
Jazykové modely nemají touhy ani motivaci – jsou naprogramovány tak, aby byly „poddajné“, aby je lidé opakovaně používali. Proto mají nekončící „trpělivost“ – něco, co u živých lidí často postrádáme.
Nutkání vše řešit
Jako lidé máme, hlavně ve vedoucích či rodičovských rolích, pocit, že naše hodnota jako člověka spočívá v předávání druhým nejen své zkušenosti, ale i rady. Častěji „bez vyzvání“ nabízejí nechtěnou pomoc muži než ženy. Studie ale opět ukazují, že i v takovýchto situacích je lepší radit méně. A čekat na vyjádření vlastního názoru, stejně jako umělá inteligence čeká na náš dotaz, je více než vhodné. A co víc, jde o vědomé rozhodnutí, které se můžeme poměrně snadno naučit.
Já zažil/a to samé
Jednou z největších chyb při naslouchání druhým činíme podle odborníků tím, že reflektujeme své vlastní zkušenosti s tím, co nám chce druhý člověk říci. Nezřídka tak nabízíme odpověď – to já zažil/a taky… vím, jak se cítíš, znám to… Jenže přesně taková snaha předložit vlastní zkušenost jako pocit pochopení s druhým obrací pozornost z jeho problému a toho, co nám chce říct, na nás. I tady se tak nabízí rada – čekejte, až vám dá dotyčný prostor se vyjádřit, stejně jako to dělá umělá inteligence.
Nevýhody spojené s AI
Navzdory řadě výhod, které může komunikace s umělou inteligencí přinášet, existuje i řada rizik, která se mohou stupňovat s tím, jak se AI bude čím dál víc přibližovat lidskému chování.
Michael Inzlicht, psycholog z kanadské univerzity v Torontu, varuje před rizikem zvýšené manipulace zranitelnějších jedinců. Jak už je delší dobu viditelné, AI může dávat nebezpečná doporučení, což může v některých případech vést až k pokusu o sebevraždu.
Nedostatek sebevědomí nebo důvěry obecně může také vést k vytváření hlubšího spojení s umělou inteligencí, což může být silně návykové. Takoví jedinci pak mohou vykazovat větší míru úzkosti při komunikaci s ostatními lidmi.
