Článek
Podle vědců by se automatizovaná chirurgie mohla do deseti let začít testovat na lidech. Tato předpověď přichází poté, co robot vybavený umělou inteligencí a nástroji pro řezání, stříhání a manipulaci s měkkými tkáněmi úspěšně odstranil prasečí žlučník zcela bez zásahu člověka.
Robotičtí chirurgové byli vyškoleni na základě videozáznamů lidských lékařů provádějících operace s použitím orgánů odebraných mrtvým prasatům.
V rámci zjevného průlomu ve výzkumu provedl tým vedený odborníky z Univerzity Johnse Hopkinse v Baltimoru v USA osm operací prasečích orgánů se 100% úspěšností, píše web The Guardian.
„Jedná se o vzrušující vývoj, který je velkým příslibem. Výsledky jsou opravdu působivé a posouvají nás dále do světa autonomie,“ řekl přední britský odborník na robotickou chirurgii John McGrath společně s Královskou vysokou školou chirurgů ve Velké Británii.
„Tento pokrok nás posouvá od robotů, kteří mohou provádět specifické chirurgické úkony, k robotům, kteří skutečně rozumějí chirurgickým postupům,“ dodal v tiskové zprávě lékařský robotik Axel Krieger.
Otevírá se tak možnost hromadně replikovat dovednosti nejlepších chirurgů na světě.
Pomalejší, ale plynulejší než lidé
Technologie umožňující robotům manipulovat se složitými měkkými tkáněmi (například se žlučníky, jež uvolňují žluč pro podporu trávení) využívá stejný typ počítačových neuronových sítí, na kterých jsou postaveny i známé nástroje umělé inteligence jako ChatGPT nebo Google Gemini.
Chirurgičtí roboti sice zatím pracovali o něco pomaleji než lidští lékaři – průměrně trvalo robotovi provedení požadovaných úkonů pět minut a 17 sekund, zatímco lidskému chirurgovi přibližně čtyři minuty. Zároveň ale roboti vykazovali plynulejší pohyby a volili kratší trajektorie mezi jednotlivými úkony.
Podle recenzované studie zveřejněné v časopise Science Robotics dokázali roboti během operací opakovaně korigovat chyby, požadovat potřebné nástroje a přizpůsobovat se individuálním anatomickým rozdílům.
„Naše práce ukazuje, že modely umělé inteligence mohou být dostatečně spolehlivé pro chirurgickou autonomii. Něco, co se sice kdysi zdálo vzdálené, ale nyní je prokazatelně životaschopné,“ uzavřel hlavní autor a bývalý postdoktorský výzkumný pracovník univerzity Johnse Hopkinse Ji Woong (Brian) Kim.
