Článek
Zpěvák Dean Reed (22. září 1938 – 13. června 1986) však v tuto chvíli připomíná spíše svůj vlastní stín. Jeho pohyby postrádají dřívější ladnost z koncertních pódií, motá se při chůzi a jeho kroky jsou těžké a váhavé, ovlivněné kombinací alkoholu a tlumicích léků v krvi.
Není to scéna z filmu. Reed na sobě nemá plavky, přestože režim později tvrdí opak. Je oblečený do tmavomodré větrovky a džín, na nohou má tenisky. V kapse nahmatává hrst tablet silného sedativa Lunitren. V autě na sedadle spolujezdce nechává ležet patnáct stran hustě popsaného papíru – rozpracovaný scénář k jeho životnímu projektu, filmu Krvavé srdce (Blutiges Herz), který se měl věnovat událostem ve Wounded Knee z roku 1973. Šlo o ozbrojený konflikt mezi členy Hnutí amerických indiánů (AIM) a federálními úřady (FBI).
Čtyřicet let od záhadného úmrtí
Právě na zadní strany tohoto scénáře, který má být jeho velkolepým režisérským i hereckým návratem, napíše příběh své poslední a nejtragičtější role. Pak vchází do ledové vody, která má sotva patnáct stupňů a v těchto místech sahá sotva po kolena.
Tímto osudovým krokem se uzavírá jedna z nejbizarnějších kapitol studené války, jejíž ozvěny rezonují až do současnosti.
Právě letošní rok 2026 je pro jeho odkaz klíčový. Připomínáme si totiž hned dvě výročí: přesně šedesát let od chvíle, kdy v Sovětském svazu vychází u státního vydavatelství Melodia jeho průlomové LP s názvem Поет Дин Рид (Zpívá Dean Reed), které z něj vytvoří fenomén celého východního bloku.
Dean Reed s první ženou Patrícií Hobbsovou a dcerou Ramonou
Zároveň teď máme rovných čtyřicet let od chvíle, kdy jezerní mělčina pohřbí záhadu jeho dodnes nevyjasněného konce. Podle tajných materiálů tehdejší východoněmecké státní bezpečnosti Stasi, které postupně vyplouvají na povrch, se stínohry tajných služeb vznášejí nad jeho životem i smrtí stejně jako zdánlivě neproniknutelná mlha nad osudným jezerem. Zkusme ji poodkrýt.
Zrození rudého rebela
Příběh muže, který se stal nejprodávanějším západním interpretem v komunistických zemích, přitom začíná v Denveru v rodině, která má k marxismu dál než k Marsu. Jeho otec, učitel matematiky a dějepisu, je zarytý antikomunista a svého syna vede k tvrdé disciplíně a lásce k americkému individualismu.
Mladý Dean, hvězdný sportovec ze střední školy Wheat Ridge, vyniká v běhu i plavání, studuje meteorologii na University of Colorado a po večerech si v barech vydělává zpěvem rokenrolu a country. Je to typický „all-american boy“, kterému leží svět u nohou.
Navzdory otcovu přání, aby se věnoval seriózní vědě, ho v devatenácti letech láká Hollywood. Tam, pod vedením pacifistického učitele herectví Patona Price, získává přesvědčení, že umění nesmí být jen prázdnou zábavou, ale nástrojem k prosazování sociální spravedlnosti. Price se stává jeho duchovním otcem a zasévá do něj semínka radikalismu, která v pozlátku Los Angeles snadno vzejdou.
Skutečná megasláva ho čeká v Chile, Argentině a Peru. Prodá zde přes 10 milionů alb, více než Elvis Presley.
Zatímco studio Capitol Records z něj buduje idol teenagerů a staví ho do jedné řady s tehdejšími hvězdami, Reed se cítí vykořisťován. O tomto období později mluví jako „o místě strachu a falešné morálky, kde si jen málokdo dokáže zachovat svou lidskou integritu“.
Revoluce s kytarou v ruce
Zatímco v USA jeho hvězda pomalu skomírá, Jižní Amerika ho začíná zbožňovat. V březnu 1962 ho studio vysílá na turné po Brazílii, Chile a Peru, kde Reed zažívá totální politické prozření. Šokován propastnou chudobou a brutálním útlakem, začíná bezplatně vystupovat v chudinských čtvrtích a věznicích. Učí se španělsky a v Argentině žije čtyři roky jako největší celebrita s vlastními televizními programy.
Jeho radikalizace vrcholí v roce 1970 v chilském Santiagu, kde veřejně pere americkou vlajku před velvyslanectvím USA, aby ji symbolicky „očistil od krve“. Z vězení mu tehdy musí pomáhat sám básník Pablo Neruda, což jen upevňuje jeho status revolučního hrdiny. Následně dobývá Sovětský svaz a stává se ikonou v zemích za železnou oponou. Je dokonalým balíčkem pro komunistickou propagandu: má tvář hollywoodského miláčka, hřívu jako Presley, kytaru a mikrofon, z něhož rozsévá levicová hesla.
V chilském Santiagu v roce 1970 veřejně „vypere“ americkou vlajku před velvyslanectvím USA, aby ji symbolicky „očistil od krve“.
Přezdívku Rudý Elvis mu přisuzuje západní tisk poté, co jeho první sovětské album u Melodie vyvolává masové šílenství, které zasahuje i Prahu. V tehdejším Československu je Reed pravidelným hostem a miláčkem televizních obrazovek. Fanoušci vzpomínají na jeho vyprodané koncerty v Lucerně, kde v těsných džínách a s kovbojským kloboukem vnáší do šedivého socialismu závan americké svobody – byť s povinným ideologickým razítkem.