V Zarazicách krajní dům. Přes sto let křivdy kvůli původu slavné moravské lidovky

Skladbu proslavil, ostatně jako mnohé jiné, zpěvák a legenda moravského folklóru Jožka Černý. Píseň popisuje zhrzenou lásku chlapce, který byl odmítnut milou a odchází proto na vojnu. Děj má skutečný historický základ, jenže otázka je, co je vlastně pravda.

„Stařenka mojí stařenky jí jako malé vyprávěla, že píseň jí složil z nešťastné lásky učitel. Nemohl si ji vzít, protože kantoři byli chudí. A tak si tato moje praprababička Františka Buchtová vzala v roce 1908 místo učitele mého budoucího prapradědečka Františka Břečku, protože jeho rodina v sousedství vlastnila pořádný grunt,“ řekla Novinkám Zdeňka Palkovičová z Lanžhotu na Břeclavsku.

Příběh mohl skončit jen jako zajímavá rodinná historka ideální pro povídání si při lahvince vína. Jenže Zdeňka miluje genealogii, a tak se pustila do pátrání v archivech. A výsledek jejího bádání lze přirovnat k vědecké práci, za kterou by se nemusel stydět leckterý historik.

Nejprve ale původní legenda, která podle již zesnulého publicisty Vladimíra Pavla Salčáka vedla ke složení písně. Tvrdil, že v obci Zarazice (nyní součást Veselí nad Moravou), a to v krajním domě číslo 17, žila jistá Bětka Campionová, do které se zamilovali bratři Antoš a Martin Buchtovi. Vzala si Martina. Zhrzený Antoš odešel na vojnu, přičemž píseň popisuje jeho smutný odchod. Pak ale Martin zemřel, Antoš se vrátil a Bětku si vzal za ženu.

Zdenčino pátrání v archivech ovšem ukázalo něco jiného. „Žádní Campionovi v krajním domě číslo 17 v Zarazicích nikdy nebydleli, a to jsem se dostala při hledání svých předků až téměř do počátku 19. století,“ uvedla Palkovičová. Naopak vypátrala jasné důkazy o tom, že v domě bydlela její praprababička Františka Buchtová, provdaná Břečková. Zdeňka se domnívá, že původní nápěv složil nešťastný kantor a druhá sloka o odchodu na vojnu byla přibásněna.

Jak ale mohl vzniknout takový zmatek? Podle ředitele Základní umělecké školy ve Veselí nad Moravou a primáše cimbálové muziky Aleše Smutného, existují ještě dvě verze zarazické písně, a to na Slovensku. Vysvětlil, že lidové písně putovaly s lidmi stovky kilometrů. Některé nápěvy moravských lidovek mají původ až na východním Slovensku. A při této „hudební migraci“ se mohly promíchat i různé události spojené se vznikem skladby nebo jejích částí.

V Zarazicách krajní dům je podle Smutného moravská hudební legenda stejně jako Od Buchlova větr věje nebo Zaspala nevěsta. A které verzi o jejím vzniku coby zkušený hudebník věří? „No, spíš té o kantorovi. Náhody se totiž opravdu dějí. Teď, jak mi telefonujete, tu se mnou sedí má zástupkyně (ředitele ZUŠ Veselí nad Moravou) Helena Konečná a její manžel je shodou okolností také potomek Františky Buchtové z krajního domu v Zarazicách. U nich se také vypráví verze o nešťastném učiteli,“ dodal Smutný s úsměvem.

Ať už Zdeňka na své cestě při hledání dalších důkazů o původu písně V Zarazicách krajní dům objeví cokoli, již nyní díky této zprávě našla své vzdálené příbuzné z Veselí nad Moravou. A pro milovníky folkloru tip na výlet: část původního zarazického krajního domu číslo 17 stojí dodnes a její fasádu zdobí krásné tradiční jihomoravské malování.