Článek
Kdyby nebylo zdejších srdcařů, nebylo by ani velkých medailí, které v posledních dvou dekádách získala Martina Sáblíková. Jedna z nejlepších rychlobruslařek všech dob se učila bruslit i zde.
Ale pojďme na začátek příběhu. Ve Svratce se první závody (dokonce mezinárodní) konaly už v únoru 1954. Když si předtím průkopníci rychlobruslení vybírali klimaticky nejvhodnější místo, rozhodli se pro rodící se sportoviště u řeky Svratky, kde TJ Spartak zrovna stavěl nový stadion.
„Členové Spartaku i místní občané brigádnicky pracovali na stavbě dráhy, přemístili 5100 kubíků zeminy, zpracovali 580 kubíků kamene, 12 vagonů písku a 28 vagonů škváry,“ připomněl znalec místní historie a správce svrateckého muzea Martin Mudroch.
Z říčky tekoucí hned vedle čerpali vodu na ledování 400 metrů dlouhého škvárového oválu. Byl to nekončící boj s přírodou, často se stávalo, že zimy nebyly příznivé a dalo se trénovat jen pár dnů v roce, nebo závody rušili, protože led na poslední chvíli „uplaval“. O to víc entuziasmu do toho dávali.
Když přišly mrazy, utíkal na stadion
Jedno jméno ve spojení se Svratkou nesmí zapadnout. O dráhu se dlouhé roky staral Jiří Schöppe, závodník, trenér, rozhodčí, statistik, kronikář, funkcionář a neúnavný správce a tvůrce dráhy.
„Stěží by se našel někdo jiný, kdo by dokázal milovat ustrkovaný sport tak, že sotva v noci zamrzlo, už utíkal z domu na stadion. A na něm s promodralýma rukama stříkal hadicí z řeky tolik vody, až se z ní zrodil jediný regulérní přírodní rychlobruslařský ovál v zemi,“ vzpomínal současný reprezentační kouč Petr Novák na svého trenéra v almanachu k 80. výročí SK Svratka.
O „Šepákovi“ se často říká, že byl Don Quijote českého sportu. Ale jak se nakonec ukázalo, nedřel se nadarmo, takže tuto nálepku klidně můžeme strhnout. Jeho nadšení pro rychlobruslení bylo nakažlivé a podlehli mu i další.
Třeba Petr Novák, původem z nedalekého Svratoucha, který se proměnil ze závodníka v úspěšného rychlobruslařského trenéra. Po něm Jiří Kyncl, Novákův soused a svěřenec, který překonal celou řadu národních rekordů a startoval na olympiádě v Calgary 1988 a Albertville 1992. V Kanadě zajel na desetikilometrové trati šestnáctý nejlepší čas, což byl až do hvězdného představení Metoděje Jílka v Miláně nejlepší český mužský výkon na olympiádě.
U původní dráhy ve Svratce stávala budka pro rozhodčí a na ní byl také plakát Američana Heidena, který získal v Lake Placid 1980 pět zlatých. „Já na něj ukazoval a říkal: Počkej, já ti jednou ukážu!“ vzpomínal před lety v rozhovoru Jiří Kyncl, který předčasně zemřel v roce 2022 ve věku 59 let. Američanovy časy dokázal později na kryté dráze překonat i přes skromné podmínky v přípravě.
Protože byl v roce 1991 stadion zatravněn, rychlobruslaři se přestěhovali vedle, kde vznikl kratší, 333 metrů dlouhý ovál. „I přes nedostatek lidí byla svratecká dráha každý rok v provozu. Jiří Schöppe totiž často sám, s vypětím sil a zastaralou technikou, připravoval dráhu, aby na ní bylo vůbec možné trénovat a závodit,“ připomíná Martin Mudroch.
Je potřeba uměle chlazený ovál, zní od Calgary
Dráha byla naposledy v provozu v roce 2004, travnatou plochu od té doby používají jako tréninkové hřiště alespoň fotbalisté. V šuplíku skončily i plány svratecké radnice vrátit rychlobruslení do města alespoň díky asfaltovému oválu, jaký je u žďárského zimního stadionu. Tam se letos povedlo udělat led poprvé po osmi letech.
Jiří Schöppe zemřel v létě 2010, půl roku po olympiádě ve Vancouveru. Dožil se toho, když reprezentantka ze země bez jediného regulérního oválu ohromila ziskem tří medailí. Bez „Šepákova“ nadšení by Martina Sáblíková brusle nejspíš nikdy neobula, protože by české rychlobruslení na dlouhé dráze do jejího nástupu zaniklo úplně.
Sport.cz
„My chceme halu!“ skandoval zaplněný Český dům v Miláně sborově, když teď získal teenager Jílek v Miláně už druhou medaili. Snaha rychlobruslařů o zlepšení podmínek není ničím novým, protože jejich sport bez dráhy s uměle chlazeným ledem dlouhé roky vyloženě paběrkoval.
„Mělo by však jít o to, aby se toto řešení uspíšilo, protože kdyby už se stavělo, není to za pět minut dvanáct, ale spíš pět minut po dvanácté,“ napsal brněnský sportovní novinář Zdeněk Hrančík po Kynclově výkonu v Calgary. Psal se rok 1988…
