Hlavní obsah

Při kubánské krizi byl svět nejblíž jaderné válce

Současné výhrůžky Ruska, že je připraveno použít jaderné zbraně, se označují za největší krizi od kubánské nebo chcete-li karibské. V říjnu 1962 Spojné státy varovaly, že pokud Sovětský svaz nestáhne své balistické rakety z Kuby, zaútočí na jejich základny na ostrově svobody, neboť představují přímou hrozbu pro USA. Mnoho aspektů připomíná situaci okolo války na Ukrajině, lhaní Moskvy bylo podobné.

Foto: Profimedia.cz

Sovětská raketová základna na Kubě na snímku z 23. října 1962

Článek

Krize propukla v půlce října. Národní středisko pro vyhodnocení fotografií (NPOC) spadající pod CIA 15. října zkoumalo fotografie pořízené o den dříve špionážním letounem U-2, který přeletěl nad Kubou. V San Cristóbalu zachytil stavbu odpalovacích zařízení pro balistické rakety středního doletu R-21 Dvina (v kódu NATO SS-4 Sandal) s dostřelem dva tisíce kilometrů.

Okolo půlnoci informoval bezpečnostní poradce McGeorge Bundy o sovětských raketách na Kubě amerického ministra obrany Roberta McNamaru a ráno dostal snímky prezident John F. Kennedy. „Jak víte, že jde o balistické rakety středního doletu?“ zeptal se prezident Arthura Lundahla z NPOC. Lundahl mu odpověděl: „Podle délky předmětu. Náš expert na raketové zbraňové systémy má fotografie podobných sovětských raket na mobilních zařízeních projíždějících ulicemi Moskvy.“

Utajené základny a sovětské lži

Pro Kennedyho to bylo nepříjemné probuzení, ale nešlo o úplnou novinu. Ředitel CIA John A. McCone už 10. srpna psal Kennedymu, že Sověti zřejmě plánují vybudovat základny svých balistických raket na Kubě. Pozemní pozorovatelé viděli na Kubě rozmístěné stíhačky MiG-21 i proudové bombardéry Il-28 a špionážní letoun U-2 odhalil na Kubě základny střel země-vzduch S-75 Dvina (v kódu NATO SA-2).

Na konci srpna republikánský senátor Kenneth Keating varoval, že Sovětský svaz s největší pravděpodobností už buduje na Kubě raketové základy. Odvolával se na věrohodné zdroje. Současně obvinil Kennedyho administrativu, že tuto hrozbu tají.

Foto: Profimedia.cz

Zleva: americký prezident John F. Kennedy s americkým ministrem zahraničí Deanem Ruskem a ministrem obrany Robertem McNamarou během kubánské krize v Bílém domě

Moskva vše popírala. Velvyslanec Dobrinin ujišťoval 7. září amerického zástupce v OSN, že Sověti instalují na Kubě jen obranné zbraně Sovětský svaz. První rakety R-12 Dvina (v kódu NATO SS-4 Sandal) přitom dorazily na Kubu v noci 8. září.

Trochu to připomíná postup před útokem na Ukrajinu. Agentura TASS  11. září napsala, že Sovětský svaz nemá žádný zájem rozmístit na Kubě jaderné rakety. Zároveň však varoval, že jakýkoli útok na sovětské lodě s pomocí mířící na Kubu bude brán jako vyhlášení války. Ty tam 16. září přivezly další rakety R-12.

Keating varoval 10. října, že Sověti na Kubě budují půl tuctu raketových základen. CIA upozornila, že rakety země vzduch SA-2 jsou kolem podezřelých míst rozmístěny přesně stejně jako kolem raketových základen v Rusku. Přesto ještě 17. října předával ruský diplomat Kennedymu osobní vzkaz od Chruščova, že na Kubu nebudou poslány střely země-země. Přitom Chruščov rozhodl, že je tam rozmístí. Sověti budovali na Kubě šest základen pro rakety R-12 a tři pro pokročilejší R-14 s doletem 4500 km.

Výpadek ve špionážních letech

Přímé důkazy však chyběly. Američané sice od neúspěšného vylodění odpůrců Fidela Castra v Zátoce sviní posílali nad Kubu špionážní letadla U-2, jenomže 7. září bylo jedno ztraceno nad Čínou, kde je zasáhla raketa SA-2, a tak se Bundy rozhodl omezit lety U-2, protože už bylo známo, že na ostrově jsou tyto rakety už dislokovány.

Snímky měla pořídit převratná novinka – družice systému Corona KH4. Kapsli s filmem dokázal za letu zachytit transportní letoun, jenomže na záběrech z 1. října byl západ ostrova pod mraky.

Foto: Profimedia.cz

Sovětský diplomat Valerian Zorin během kubánské krize v OSN. Vlevo je generální tajemník U  Thant

Proto byly 9. října znovu povoleny lety U-2 nad Kubou, jenomže bylo špatné počasí. Až 14. října se při letu povedlo pořídit 928 snímků, které potvrdily podezření.

Americká reakce

Kennedy svolal členy bezpečnostní rady a pět dalších poradců. Americké vedení řešilo možnou reakci, spojený štáb všech složek amerických ozbrojených sil dospěl k závěru, že jedinou možností je invaze na Kubu. Generálové byli přesvědčeni, že se ji Sověti nepokusí zastavit. Kennedy se však bál, že by Sověti na oplátku obsadili Berlín.

Ministr obrany Robert McNamara byl proti invazi. Navíc upozorňoval, že 40 raket na Kubě nemění celkovou strategickou situaci, když mají USA 5500 hlavic a SSSR 340. Jenomže nově mohly sovětské zasáhnout území, na kterém žilo 80 milionů Američanů. Sověti základny na Kubě potřebovali, protože zaostávali ve vývoji mezikontinentálních balistických raket, soustředili se na rakety krátkého a středního doletu.

Foto: Profimedia.cz

Americký prezident John F. Kennedy během kubánské krize

O dva dny později, 18. října dostal Kennedy další fotografie, na nichž byl vidět rychlý postup při stavbě odpalovacích zařízení. Navečer se sešel se sovětským ministrem zahraničí Andrejem Gromykem, který hájil sovětský raketový program jako čistě obranný. Kennedy mu neřekl, že ví o sovětských raketách na Kubě.

Přelety špionážních letadel U-2 ukázaly 19. října, že na Kubě jsou čtyři místa s raketami.

Nově ustavený Výkonný výbor Národní bezpečnostní rady (EXCOMM) vypracoval dvě varianty zásahu. OPLAN 312 se týkal letectva a námořnictva a zahrnoval široké spektrum úkolů od ničení jednotlivých odpalovacích zařízení až po poskytnutí vzdušné podpory invazi, provedené pozemními silami a námořní pěchotou podle plánu OPLAN 316.

Blokáda Kuby

Protože se Kennedy bál sovětské okupace Berlína, na setkání s členy EXCOMM se 21. října rozhodoval mezi dvěma možnostmi – útoky na odpalovací zařízení a úplnou námořní blokádu Kuby. McNamara byl pro blokádu, které se ovšem neříkalo blokáda, protože blokáda by automaticky znamenala vyhlášení války, ale karanténa. Účelem bylo bránit v dalších dodávkách zbraní na Kubu, ale nevojenský materiál včetně paliv se mohl dodávat.

Kennedy se 22. října sešel s vedením Kongresu, jemuž blokáda nestačila. Američtí zástupci současně informovali kanadské a britské premiéry Johna Diefenbakera a Harolda Macmillana, západoněmeckého kancléře Konrada Adenauera i francouzského prezidenta Charlese de Gaulla a generálního tajemníka Organizace amerických států Josého Antonia Moru o situaci, o fotografiích odpalovacích zařízení a americké odpovědi v podobě blokády. Všichni ji podpořili. Aby operace získala větší legitimitu, zapojily se do ní i další americké státy, včetně argentinských a venezuelských torpédoborců a menších lodí z dalších zemí. O americké karanténní akci současně informoval Chruščova americký velvyslanec v SSSR Foy D. Kohler.

Foto: Profimedia.cz

Titulky oznamující blokádu Kuby

V sedm večer amerického času Kennedy pronesl projev: „Politikou této země je považovat jakoukoli jadernou střelu vypálenou z Kuby proti jakékoli zemi na západní polokouli za útok Sovětského svazu na USA.“ Dodal, že takový útok by si vyžádal náležitou odvetu proti SSSR. Pak oznámil reakci Washingtonu: „Aby se zastavilo toto ofenzivní budování (odpalovacích zařízení), byla zahájena přísná karanténa na dodávky jakéhokoli útočného vojenského vybavení na Kubu. Všechny lodě všech typů směřující na Kubu z jakékoli země nebo přístavu budou vráceny, pokud se v nákladu zjistí útočné zbraně.“ Dodal, že na rozdíl od sovětské blokády Berlína v roce 1948 nebude bráněno dodávkám základních životních prostředků.

Eskalace

Na vyhlášení blokády zareagoval 24. října Nikita Chruščov, který poslal Kennedymu telegram. Varoval v něm, že takovéto pirátství, jak čin označil, by mohlo vést k válce. „Pokud zvážíte současnou situaci s chladnou hlavou, pochopíte, že Sovětský svaz si nemůže dovolit přijmout despotické požadavky USA.“ Blokádu označil za akt agrese.

Kennedy na Chruščovům telegram odpověděl po půlnoci. Uvedl, že Spojené státy byly nuceny jednat poté, co dostaly opakovaná ujištění, že na Kubě nejsou žádné balistické rakety, což se ukázalo jako nepravdivé. Jejich rozmístění „vyžaduje reakci, kterou jsem oznámil. Doufám, že vaše vláda podnikne nutné kroky umožňující obnovení předchozí situace.“

Foto: Profimedia.cz

John F. Kennedy podepisuje zřízení karantény okolo ostrova svobody během kubánské krize.

Situace se dále eskalovala. Ráno 25. října se lodě USS Essex a USS Gearing pokusily stíhat tanker Bucharest. Večer byla zastavena libanonská nákladní loď Marucia. Poté, co se ukázalo, že neveze zbraně, mohla pokračovat.

Týž den se konala krizová schůze Rady bezpečnosti OSN. Americký zástupce Adlai Stevenson na ní oznámil, že na Kubě jsou sovětské rakety, což doložil fotografiemi a chtěl po sovětském zástupci Valerianu Zorinovi, aby to přiznal. Zorin to odmítl.

CIA během dne potvrdila, že dál pokračuje budování odpalovacích zařízení a práce se nijak nezpomalují.

Foto: Profimedia.cz

Fidel Castro s Nikitou Chruščovem (vpravo) při rozhovoru na počátku šedesátých let

Do pohotovosti byly uvedeny americké strategické síly. V aktuální pohotovosti byla osmina ze 1436 strategických bombardérů a 146 mezikontinentálních balistických raket. Stovka bombardérů B-52 byla neustále ve vzduchu u míst, odkud mohly napadnout Sovětský svaz. Střední bombardéry B-47 byly rozptýleny na menší letiště a připraveny vzlétnout do 15 minut. K zásahu proti ruským strategickým silám bylo připraveny americké záchytné stíhačky včetně dvoumachových strojů F-106 Delta Dart, F-101B Voodoo a F102 vyzbrojených protiletadlovými raketami s jadernou hlavicí AIR-2 Genie, určenou k ničení nepřátelských bombardérů. Přes 500 taktických bojových letadel bylo v hodinové hotovosti. Kennedy také schválil vyzbrojení letadel NATO v Evropě jadernými zbraněmi. Právě ty měly jako první zaútočit v případě války na SSSR.

Britská tajná služba GCHQ ale v odposleších zaznamenala, že sovětská nákladní loď Kislovodsk nepokračuje v cestě a vrací se do Baltu. Další den se začaly vracet další lodě. Moskva však nepodnikala žádné kroky, které by naznačovaly stažení raket. Kennedy proto informoval 26. října EXCOMM, že vidí jedinou možnost, jak odstranit hrozbu, kterou představovaly sovětské balistické rakety na Kubě. Tou podle něj byla invaze. Protože její příprava zabere čas, souhlasil s pokračováním diplomatického i vojenského tlaku. Nařídil zvýšit počet průzkumných letů nad ostrovem v nízkých výškách ze dvou denně na jeden za dvě hodiny, které prováděly průzkumné námořní letouny RF-8A Crusader. Kennedy se netajil se svými plány, aby zvýšil tlak na Sověty. Je možné, že právě strach z invaze nakonec vedl k ochotě Nikity Chruščova přistoupit na kompromis.

První jednání

Odpoledne 26. října poobědval novinář John A. Scali z ABC News s ruským agentem KGB Aleksandrem Fominem, který ho požádal o schůzku. Fomin podotkl, že se zdá, že vypukne válka. Požádal Scaliho, aby použil své kontakty na vysoce postavené přátele z ministerstva zahraničí a zeptal se jich, jestli by měly Spojené státy zájem o diplomatické řešení. Uvedl, že případná dohoda by zahrnovala stažení raket pod dozorem OSN a veřejné prohlášení Fidela Castra, že by příště už neakceptoval rozmístění tohoto typu zbraní na svém území, výměnou za slib, že se USA nevylodí na Kubě.

Scali informaci předal. Spojené státy pak požádaly brazilskou vládu, aby předala Castrovi vzkaz, že pokud budou rakety odstraněny, bude americká invaze velmi nepravděpodobná.

V šest večer americké ministerstvo zahraničí začalo přijímat vzkaz z Moskvy, kde byla sobota dvě hodiny ráno, ve kterém stálo: „Navrhuji, že my za naši stranu budeme deklarovat, že naše lodě nevezou na Kubu žádné zbraně. Vy oznámíte, že Spojené státy nevyšlou na Kubu své vojáky a neposkytnou podporu jiným silám, které by měly zájem se na Kubě vylodit. Pak potřeba přítomnosti našich vojenských specialistů na Kubě vymizí.“

Optimismus však nepanoval. Na Kubě žádné přípravy na stažení rakety vidět nebyla a CIA oznámila po vyhodnocení snímků, že tři ze čtyř odpalovacích zařízení v San Cristóbalu a obě dvě v Saguy la Grande vypadají jako plně operační.

V USA navíc netušili, že Fidel Castro, který se domníval, že dojde co nevidět k invazi na ostrov, 26. října nařídil střílet na všechna americká letadla přelétávající nad ostrovem. Do Moskvy poslal depeši, ve které žádal, aby v případě vylodění na Kubě podnikl Sovětský svaz preventivní údery na USA.

O černé sobotě hrozil jaderný střet

V sobotu ráno 27. října začal moskevský rozhlas vysílat vzkaz od Chruščova. Nabídka se ale lišila od noční. Vůdce Kremlu uvedl, že by se sovětské rakety mohly stáhnout z Kuby, pokud USA na oplátku stáhnou balistické rakety Jupiter nedávno rozmístěné v Itálii a Turecku. Kennedy věděl, že rakety Jupiter nejsou použitelné a mají být z Turecka brzo odvezeny, ale považoval za nepřijatelné, aby se vyhovělo s jejich stažením Chruščovovi. Odmítl to i bezpečnostní poradce McGeorge Bundy s tím, že aktuální hrozba není v Turecku ale na Kubě. Turecko navíc s odvezením raket nesouhlasilo, italský premiér Amintore Fanfani však řekl, že v rámci řešení krize bude souhlasit se stažením raket z Apulie.

Nad Kubou se však situace vyostřovala a hrozilo, že nakonec válka vypukne. Raketou SA-2 byl sestřelen americký špionážní letoun U-2 a jeho pilot Rudolf Anderson zahynul. Američané byli přesvědčeni, že raketu museli odpálit Sověti. Washington přitom stanovil jasnou hranici pro zásah: pokud bude jakékoli americké špionážní letadlo nad Kubou sestřeleno, zahájí útok. Kennedy však změnil rozhodnutí s tím, že se útok zahájí, pokud bude sestřelen další letoun U-2. I Chruščov si byl vědom, jaké problémy způsobil sestřel a nařídil sovětskému veliteli na Kubě, aby už žádná U-2 nebyla sestřelena.

Foto: Profimedia.cz

Sovětská ponorka v Karibském moři během kubánské krize

Kubánci navíc stříleli na nízkolétající průzkumné námořní RF-8A Crusadery navzdory Chruščovovu nařízení.

Největší riziko ale hrozilo o černé sobotě, jak se dni později začalo říkat, když americké lodě shodily na sovětskou jadernou ponorku B-59 na hranici zóny, kde začínala blokáda, malé cvičné hlubinné nálože. Její kapitán Valentin Savickij byl přesvědčen, že vypukla válka a chtěl odpálit jaderné torpédo. Protože ponorka byla příliš hluboko a bez spojení, stačil k tomu jen souhlas politruka. Naštěstí byl na palubě velitel ponorkového loďstva Vasilij Archipov, který jako vyšší šarže musel také dát souhlas.

Napětí vyostřil i pilot U-2, stroj letěl 90 minut přes východní pobřeží SSSR. Z Wrangelova ostrova odstartovaly hotovostní migy, na což Američané odpověděli vysláním záchytných stíhačů F-102, jež byly vybaveny jadernými raketami vzduch-vzduch.

Jednání pokračují

V sobotu 27. října se v čínské restauraci ve Washingtonu sešli emisaři vyslaní oběma zeměmi. Robert Kennedy jednal se sovětským velvyslancem Dobryninem, aby ověřil, zda jsou záměry Moskvy o uzavření dohody upřímné. Změna požadavků Moskvy působila podezřele. Kennedy, jenž Dobrininovi řekl, že Spojené státy jsou připravené zaútočit, během schůzky dospěl k závěru, že se Sověti skutečně chtějí dohodnout.

Současně se připravoval návrh dohody, který vycházel z původního sovětského názoru, protože EXCOMM měl pocit, že podkopává autoritu NATO, a Turecko bylo proti stažení raket. Prezident Kennedy však už byl rozhodnut stárnoucí rakety Jupiter z Turecka stáhnout, ovšem potichu, aby to nevypadalo jako ústupek Kremlu. Jeho bratr to naznačil sovětskému velvyslanci.

Foto: Profimedia.cz

Raketová základna na Sagua La Grande během kubánské krize

V Bílém domě si ale nebyli jisti, jestli Sověti návrh vycházející z původních požadavků v Moskvě přijmou. Nakonec byl požádán Scali, aby se sešel znovu s Fominem, a zjistil, proč přišli Sověti s dvěma návrhy. Fomin to vysvětloval zmatky, ale Scali mu nevěřil. Fomin ho nakonec přesvědčil, aby americkému vedení vzkázal, že o žádný podraz nejde. Situaci později popsal Robert Kennedy: „Nevzdali jsme se všech nadějí, ale tou nadějí bylo, že Chruščov během několika příštích hodin změní přístup. Byla to naděje, nikoli očekávání. Očekáváním byla vojenská konfrontace v úterý (30. října) nebo možná už zítra.“

Krátce po osmé večer 27. října byla předána americká odpověď, ve které stálo, že klíčové prvky sovětských návrhů se zdají být obecně přijatelné. Jmenováno bylo stažení sovětských raket pod dozorem a za přítomnosti pozorovatelů OSN. USA se naopak zavázaly skončit s „karanténními opatřeními“, jak označovaly blokádu Kuby, a poskytnout záruky, že USA na ostrov nezaútočí. Hned poté se však propracovávala i alternativa pro případ, že text, který byl pro jistotu hned zveřejněn, Moskva nepřijme. Stanovoval se seznam cílů, mezi nimiž byly vedle vojenských hlavně sklady ropy. Měla se také připravit nová kubánská vláda. To však nebylo potřeba.

Konec krize

Chruščov hned druhý den, 28. října ráno, přišel s vyjádřením, které ukončilo kubánskou krizi: „Sovětská vláda dodává k dřívějším instrukcím ukončit další práce na vojenských zařízeních nové nařízení: odstranit zbraně, které vy popisujete jako útočné, a odvézt je do SSSR.“ Kennedy navzdory tomu, že mu to poradci nedoporučovali, okamžitě sovětský návrh přivítal.

Přelety špionážních letadel ukázaly, že Sověti skutečně svá zařízení demontují, 42 raket bylo naloženo do osmi lodí, takže Kennedy mohl v projevu 2. listopadu oznámit, že demontáž raket R-12 pokračuje. Lodě s nimi odpluly mezi 5. a 9. listopadem. Američané při dalších vyjednáváních dosáhli ještě více. Sověti z Kuby odvezli během 5. a 6. prosince i střední bombardéry Il-28. Američané naopak už 20. listopadu ukončili námořní blokádu.

Rakety Jupiter se začaly z Turecka a Itálie stahovat 1. dubna 1963, stažení bylo dokončeno 24. dubna, zbytek se sešrotoval.

Dění po krizi

Vypadalo to jako Kennedyho vítězství, protože o stažení raket z Turecka se v souvislosti s kubánskou krizí nemluvil. Náčelník štábu amerického letectva USAF měl však pocit, že jde o porážku. Domníval se, že při útoku by se nejen zlikvidovaly sovětské rakety, ale také se svrhlo komunistické vedení Kuby.

Pokud by nastala invaze, měla by tragické následky, protože Sověti měli na Kubě jaderné hlavice, což Američané netušili. Zřejmě nevěděli ani o jaderných zbraních na všech sovětských ponorkách.

Foto: Profimedia.cz

Odvážení sovětských raket po kubánské krize

Konec karibské krize byl začátkem oteplování v šedesátých letech. Chruščov už 30. října 1962 navrhl v dopise Kennedymu zavést opatření, která by odvrátila další jadernou krizi včetně smlouvy o tom, že se NATO a Varšavská smlouva vzájemně nenapadnou a navzájem se uznají východní a západní Německo. Navrhoval i ukončení jaderných testů, a dokonce postupnou likvidaci jaderných zbraní

Kennedy však měl pocit, že jestřábi by to nepřijali, obě země se však dohodly na ukončení testů jaderných zbraní v atmosféře, což později vedlo k moratoriu na všechny jaderné testy a smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Hlavně se však zřídila horká linka mezi Moskvou a Washnigtonem, aby se příští krize mohly řešit hned a snáze.

Americká politika zahnala Castra do náruče Moskvy

Na druhou stranu se Spojené státy musely smířit s existencí socialistické Kuby nedaleko od svých břehů. Kuba v dalších letech podporovala nejen různé africké země snažící se vymanit z kolonialismu, ale také levicové skupiny v oblasti a přispěla k vítězství sandinistů v Nikaragui a socialismu ve Venezuele.

Američané už neměli svůj karibský dvorek pod kontrolou. K tomu ale přispěly velké chyby, jichž se dopustili. Odpor proti Batistově diktatuře rostl na Kubě po celá padesátá léta. Útok Fidela Castra na kasárna Moncada v roce 1953 byl ještě neúspěšný, ale dvaaosmdesáti revolucionářům, kteří se v roce 1956 vylodili na Kubě, se podařilo zahájit partyzánský boj a nakonec se jim podařilo porazit početnější a lépe vyzbrojené vládní síly a 1. ledna 1959 Batista uprchl.

Foto: Profimedia.cz

Sovětská loď Volgoles odváží rakety R-75 po konci kubánské krize

Revolucionáři postupně zaváděli levicovou politiku, zvýšili minimální mzdu a snížili ceny léků a energie. Oznámili, že provedou pozemkovou reformu. Američtí majitelé měli přijít o polovinu půdy, kterou na ostrově vlastnili. Snahy dohodnout se s USA selhávaly, Američané odmítali jakékoli ústupky.

Když se Castro setkal v září 1959 s americkým velvyslancem a sdělil mu, že znárodňování bude pokračovat a ropné společnosti budou muset odevzdávat na daních 60 procent svých příjmů, rafinérie odmítla zpracovávat sovětskou ropu a USA značně snížily objem cukru, který se mohl z Kuby dovážet. Kuba na oplátku znárodnila cukrovarnický průmysl. Tvrdá americká reakce zaháněla Fidela Castra, který nebyl marxista, do náruče Moskvy. V květnu 1960 navázala Kuba se Sovětským svazem diplomatické styky. Protože znárodňování pokračovalo, Spojené státy odvolaly 19. října 1960 z Kuby svého velvyslance a zakázaly vývoz veškerého zboží. Diplomatické styky s Kubou přerušily Spojené státy 3. ledna 1961.

Snaha svrhnout vládu Fidela Castra však neuspěla, vylodění jednotek kubánských emigrantů v Zátoce sviní zorganizované americkou tajnou CIA skončilo 17. dubna 1961 fiaskem, pohraničníci dokázali přivolat na pomoc armádu a kubánský lid nepovstal, jak emigranti doufali.

Invaze v Zátoce sviní selhala, Castra nesvrhla

Amerika

Protože na ostrovem svobody opakovaně přelétávala americká špionážní letadla, Castro požádal Sověty o dodávku protiletadlových raket SA-2. Moskva mínila situace využít, protože měla mnohem slabší jaderné síly, chyběl jí větší počet mezikontinentálních balistických raket, které se v USA už zaváděly. Na začátku roku 1962 se Nikita Chruščov rozhodl na Kubě rozmístit balistické rakety s jadernými hlavicemi, i když mu sovětský velvyslanec na Kubě Alexandr Alexejev říkal, že Castro nebude souhlasit. Castro sice měl obavy, že by mohl být považován za sovětskou loutku, ale bál se po Zátoce Sviní dalších amerických pokusů o útok a nakonec souhlasil.

Tajný plán jejich rozmístění schválil Nikita Chruščov 7. července a hned začaly na Kubu proudit raketoví a další experti i vojáci, šlo o desetitisíce lidí.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám