Článek
Přímo zázračnou věcí je zejména fungování Židovského muzea během druhé světové války, kdy se nacistické okupační síly pokoušely židovskou komunitu celoevropsky vymýtit.
„Instituce v těch nejhorších časech přežila konflikt díky diplomatickým schopnostem tehdejšího vedení židovské obce a muzea, které bylo schopné vysvětlit tehdejším německým mocipánům přínos uchování židovských reálií. A to i přes genocidní realitu, kdy byla valná část z nich v průběhu války na základě norimberských rasových zákonů postupně transportována do táborů smrti,“ popsala Novinkám manažerka komunikace muzea Martina Kemrová.
Například umělecké sbírky takto v dobách Hitlerova protektorátu zůstaly v majetku muzea.
„Proto máme v současnosti například velké grafické sbírky, užitkové nádoby a podobně. Nejde pouze o rituální předměty přímo spjaté s praktikováním víry, byť právě s nimi muzeum v 19. století začínalo. Náš depozitář zachycuje židovskou kulturu jako komplexní celek,“ dodala Martina Kemrová.
Jeden z obrázků židovských dětí během války zachycuje tvrdou realitu nacistických táborů.
Na dobu válečných hrůz upomíná Pinkasova synagoga, která funguje jako památník šoa.
„Na zdech jsou seznamy jmen těch, kteří byli deportováni z domovů do nacistických táborů. První přibyla už během 50. let a s objevem dalších archiválií zdi dále doplňujeme o jména a příjmení, přičemž za každým z nich se skrývá smutný osud,“ popsal Novinkám Jan Nápravník z oddělení komunikace muzea s tím, že v druhém patře jsou vystaveny kresby dětí namalované přímo v pekle koncentračních táborů.
Místo památníku se nachází přímo u Starého židovského hřbitova, kde je mimo jiné pohřben také Jehuda Liva ben Becalel (1520–1609), známý též jako rabi Löw. S ním se kromě renesanční doby Rudolfa II. pojí také pověst o pražském Golemovi.
První vyobrazení Golema podle Gustava Meyrinka ve sbírce muzea
„Do dnešní nejznámější literární podoby ji zformovali v průběhu 19. století židovští spisovatelé a sběratelé folkloru, přičemž ji později celosvětově proslavil spisovatel Gustav Meyrink svým stejnojmenným románem z roku 1915. Sám rabi Löw za svého života ale nikdy s Golemem neměl nic společného. Je to však krásná lidová legenda,“ uvedla Martina Kemrová.
Mezi zajímavosti patří také replika klobouku ze zpevněného sukna a plsti. Tento oděv, ze kterého se po církevních koncilech ve 13. století stalo nucené označení Židů mimo ghetto, se paradoxně proměnil v symbol hrdosti.
„Pražští Židé jej zakomponovali přímo do středu Davidovy hvězdy na své historické korouhvi doložené od roku 1490. Ve znaku Židovské obce v Praze tak dodnes představuje spojení Boží ochrany s připomínkou historického útlaku,“ dodal Jan Nápravník.
Replika židovského klobouku typického pro pražskou komunitu. Původní vzhled se kvůli živočišným materiálům dochoval pouze na kováních a materiálech, které odolaly času.
„Skrytý“ unikát
Tuzemské publikum přitom často netuší, že právě v Praze se nachází jedna z nejvýznamnějších sbírek judaik na světě a instituce, která již 120 let uchovává jedinečné svědectví o dějinách českých zemí.