Přes dva měsíce uvězněni v Andách. Trosečníci přežili díky kanibalismu

Byli studenty a nadějnými sportovci. Při jejich cestě z Montevidea na přátelský zápas do Chile s anglickým týmem Old Boys Club však letadlo 13. října 1972 havarovalo v Andách.

Pád letadla ze 45 lidí na palubě přežilo jen 27, po 72 dnech pobytu v extrémních podmínkách velehor se ale skutečné záchrany dočkalo přesně před 50 lety, 22.prosince 1972, pouze 16 lidí.

Ti přežili i díky tomu, že se nakonec živili masem mrtvých spolucestujících.

Na palubě se sešlo celkem 40 pasažérů, členů sportovního týmu, jejich rodinných příslušníků a přátel, a k tomu pět členů posádky letadla.

Tragická událost vlastně započala již v okamžik, kdy se 12. října 1972 stroj vznesl z mezinárodního letiště Carrasco v uruguayském hlavním městě Montevideo, avšak bouřková fronta nad Andami piloty přinutila přes noc zastavit v argentinské Mendoze. Ačkoli je možný přímý, cca 200kilometrový let z Mendozy do chilského hlavního města Santiaga, musejí letadla přeletět nad opravdu vysokými horami.

Vzhledem k tomu, že letoun FH-227 byl plně naložen (ragbisté pozvali přátele, matky, sestru…), vyžadovala tato trasa od pilota velmi pečlivě vypočítat spotřebu paliva a vyhnout se horám.

Hned následující den, který nesl nechvalně známé datum „pátku třináctého“, bylo rozhodnuto nejen o pokračování letu, ale i osudu valné většiny osazenstva. Letadlo sice vzlétlo, ale kvůli přetrvávajícímu špatnému počasí, hrozícímu každou chvíli bouří, nemohlo vystoupat natolik, aby přeletělo Andy – nemělo dostatečný výkon. Nabralo tedy kurz podél pohoří k argentinskému městu Malargüe a poté se stočilo ve směru na Santiago de Chile.

Z bezpečnostních důvodů se však piloti rozhodli raději znovu přistát. Jenže mlha houstla. V domnění, že už dávno přeletěli mohutné pohoří And, se po schválení řídícího centra v Santiagu rozhodli klesat. Klesání však doprovázely neočekávané turbulence a náhle mezi mraky vyvstaly i obří útesy, které již nešlo obletět. Následovala srážka, při níž letadlo přišlo postupně o obě křídla i ocas.

Zřítilo se nad pustou částí And na argentinsko-chilském pomezí ve výšce asi 4200 metrů nad mořem. Poničený trup letounu ještě klouzal po sněhové pokrývce, dokud jej nezastavil ledovec. Příčinou havárie byla, jak říká dokumentární snímek Žiji! Přežil jsem havárii letadla v Andách (I Am Alive: Surviving the Andes Plane Crash) z roku 2010, výhradně lidská chyba.

Někteří lidé zemřeli hned při nárazu, např. kapitán letadla Julio Ferradas. Druhý pilot náraz sice přežil, ale zůstal silně zraněný a uvězněný v sedadle. Nakonec pak svým zraněním podlehl. Zahynuli též Fernándo Vázquez, Dr. Francisco Nicola s manželkou, Eugenia Parradová, dva stevardi a pět dalších pasažérů v následujících dnech.

Nehostinné podmínky pro přeživší vyžadovaly jasnou mysl a racionální rozhodování. Pomyslné velení si po Ferradasovi vzal na starost kapitán ragbyového týmu Marcelo Perez. Ten se snažil koordinovat veškeré dostupné prostředky k přežití. Trosky letadla měly posloužit jako improvizovaný objekt, zavazadla cestujících byla využita na všechny způsoby. Zvlášť ceněné byly zásoby alkoholu a čokolády.

Nicméně dalších osm lidí – včetně Marcela Pereze a poslední z pěti žen na palubě, Liliany Metholové – postihlo později rovněž smrtelné neštěstí, 29. října je zavalila lavina.

Za 60 dní zemřelo 29 lidí. Navíc druhý pilot až do svého posledního vydechnutí opakoval, že přeletěli oblast chilské provincie Curicó, čímž zmátl ostatní i v době po havárii. „Naděje úplně zmizela,“ říká zmíněný dokument natočený o této události.

Zásoby jídla a pití, které rychle docházely, stavěly v pustých podmínkách do popředí otázku kanibalismu. Nahlas o ní promluvil Nando Parrado, který se svému spoluhráči Carlosi Paézovi údajně zmínil, že jednoduše začne „jíst ty piloty za trest za to, že nás sem dostali“.

Myšlenka byla na nějaký čas zavržena, nicméně po více než deseti dnech nebylo úniku. Potřebnou potravu začala zbylá posádka skutečně nacházet až na tělech mrtvých lidí, mnohdy přátel, které najednou museli konzumovat. Jak psychicky náročným zážitkem musely tyto dlouhé okamžiky být, vědí jen oni sami.

Zvítězil každopádně pud sebezáchovy, byť po záchraně se museli kvůli kanibalismu vypořádávat s „mediálním cirkusem“.

„Udělal jsem to z jediného důvodu, protože jsem si myslel, že kdybych já zemřel, byl bych hrdý na to, že bych se pak mohl stát součástí života někoho jiného,“ vyznal se pak další přeživší Roberto Canessa.

Ale zpět do velehor. Situace se nelepšila, noční teploty klesaly až na minus 30 stupňů. Bylo zapotřebí přivolat za každou cenu pomoc. Zpočátku v nepřehledném terénu na pomoc čekali, doslova je ale zpražily informace z malého rádia. Doslechli se totiž, že jelikož už údajně není naděje na záchranu, hledání bylo ukončeno.

V torze letadla ale muži našli mapu. Nakonec se rozhodli, že tři členové – Nando Parrado, Roberto Canessa a Antonio Vizintín – se pokusí přejít Andy směrem na západ a přivést pomoc. Po dvou měsících od pádu letadla trojice vyrazila. Brzy ale zjistili, že jsou úplně jinde, než mysleli, a že jejich cesta za záchranou bude mnohem delší.

Nejzmoženější Vizintín proto nechal svým kolegům své zásoby a rozhodl se vrátit k ostatním zpět k letadlu, aby se v případě krachu první expedice mohl vydat jiným směrem.

Parradovi (dnes 73 let) a Canessovi (69 let) trvalo deset dní a asi 70 kilometrů, než se dostali do chilské civilizace a narazili tam na pastevce Sergia Catalána, který jim dal na ranči Los Matienes najíst a napít – a zalarmoval úřady.

Dva výše uvedení tedy přešli Andy a již 22. prosince poskytli svůj první, krátký rozhovor. Zázračná záchrana probíhala pomocí vrtulníků ve dvou fázích. Nejprve bylo ještě ten den převezeno osm lidí, zbytek strávil ještě jednu noc ve vraku, už však spolu se záchranáři, kteří přivezli deky a zásoby. Dne 23. prosince pak byli i zbylí trosečníci dopraveni do nemocnice v Santiagu.

Příběh uruguayských ragbistů, symbol lidské touhy po životě, se stal předlohou pro několik knih a filmů, z nichž nejznámější je zřejmě americký hraný snímek z roku 1993 s názvem Přežít (Alive: The Miracle of the Andes).

Místo havárie zdobí kříž na památku všech, kteří při tragédii měli méně štěstí a přišli o život. Na úvodním videu článku můžete vidět záběry zprostředkované agenturou Reuters ze symbolického utkání, které 40 let po tragédii sehráli v lokalitě přeživší letecké nehody.