Článek
Jako skutečné či domnělé symboly národního ponížení padaly v tehdejší protikatolické náladě barokní mariánské sochy i svatí Janové Nepomučtí.
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí při návratu demonstrantů z tábora lidu na Bílé hoře – výročí bělohorské porážky připadalo na 8. listopad – strhli především žižkovští občané za pomoci tamních hasičů.
Jedni údajně tahali za lano, druzí je s holemi v rukou jistili před hněvem zejména místních obyvatel, kteří vyběhli z domů a šli sloup bránit. Nešlo prý o spontánní výbuch lidového hněvu, ale o načasovanou akci, jakýsi happening bohémy kolem Franty Sauera.
Povalení sloupu na Staroměstském náměstí v Praze (1918)
Sloup byl totiž označován za „památku bělohorského vítězství“ už v 19. století. Pomník přitom objednal pro město císař Ferdinand III. na paměť uhájení Prahy před Švédy, ukončení třicetileté války a k oslavě Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné).
Společnost pro jeho obnovu
Po listopadu 1989 vznikla společnost pro obnovu mariánského sloupu, na případ se navázala řada mýtů a legend a není jisté, zda sloup na náměstí zase bude, nebo ne. Tak či tak se na místo nevrátí sloup autentický, ale maximálně jeho novodobá verze, ani ne replika, protože původní sloup se nezachoval celý, a tak nemůže být zkopírován.
Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí, tento snímek je z roku 1885.
Projekt obnovy sloupu, který si vyžádá asi čtyři až pět milionů korun a je financován především dary, má i řadu odpůrců. Sloup je totiž stále chápán jako monument protireformačního katolicismu. Jsou i hlasy proti tomu, aby stál v blízkosti místa, kde bylo 21. června 1621 popraveno 27 českých pánů.
Společnosti také chybí souhlas pražského magistrátu s obnovením sloupu. Loni v září pražští zastupitelé rozhodli, že sloup na Staroměstském náměstí nechtějí, nedávno však získal stavební povolení.
