Článek
Šíří a hloubkou svých zájmů i nadšením a prací už v mládí překračoval hranice regionu, odkud pocházel. Namísto uznání se ale Harry Palme dočkal osobních tragédií i zapomenutí. Co všechno jeho bohatý život obnášel, teď ale bude snazší zjistit a bude k tomu jednodušší přístup.
Na podzim totiž knižně vyjdou jeho vzpomínky, které sepsal v poslední dekádě svého života. Kniha vyjde pod názvem, jenž ke svému vzpomínání nadepsal sám Palme - Bilance mého života. Že je příprava vydání knihy ve finální fázi, řekl Novinkám Radim Vácha z kamenicko-šenovského spolku Sonow, který pečuje o šenovské dědictví předchozích generací.
„Už je to přeložené a řeší se už jen korektury a drobnosti spojené se sazbou a obrazovou přílohou,“ potvrdil Vácha. „V říjnu nebo v listopadu bychom chtěli tady u nás udělat křest knihy,“ dodal.
„Bilance mého života jsou Palmeho memoáry. V širším kontextu popisuje do jaké rodiny se narodil, jak vyrůstal, jak byl jako korunní princ ve firmě předurčen k tomu, aby jednou firmu převzal. Měl své touhy a záliby, chtěl jít k divadlu, ale tuhle jeho pošetilost mu otec rázně zatrhla musel se podřídit přípravě na převzetí firmy, což se pak také stalo,“ vypráví Radim Vácha.
Historický snímek továrny Elias Palme v Kamenickém Šenově.
Palme vstupoval do dospělého života v době, kdy jeho rodina začala v Kamenickém Šenově stavět velkou impozantní továrnu pro své impérium na výrobu lustrů. Firmu založil už Harryho dědeček Elias Palme (1827 - 1893), který se ale otevření velké továrny (1905) nedožil. Firma ovšem dál nesla zakladatelovo jméno a ruině továrny se v Kamenickém Šenově dodnes neřekne jinak než Eliáška.
V Bilanci mého života Palme v širším kontextu popisuje také poměry za Rakouska -Uherska, dobu první světové války, kterou prožil jako důstojník v Litoměřicích, popisuje období první republiky, hospodářskou krizi ve třicátých letech 20. století i válečné a poválečné peripetie.
Pompeje jako vrchol jedné z vášní
Ve své původní nádherné vile v Kamenickém Šenově měl Palme v salonu pompejánský sloup, do zdí vsazené kachle z Pompejí a na zahradě pompejánské urny. Archeologie totiž byla jeho velkou vášní a práce v Pompejích byla jejím vrcholem. Palme se tu seznámil s vedoucím záchranných archeologických prací a na jeho pozvání sem každoročně - údajně po dobu třiceti let - přijížděl bádat.
Archeologii se věnoval i doma, na severu Čech. Má zásluhu na tom, že se dodnes dochovaly nálezy takzvané podmokelské kultury, které Palme zakoupil od rolníka - nálezce z Děčínska a které jsou dnes uloženy v Oblastním muzeu v Děčíně.
Palme zemřel 5. června 1955, dožil v domku na Práchni u Kamenického Šenova, a to i přesto, že byl v roce 1945 coby německý magnát původně zařazen do odsunu. Údajně skutečně opustil republiku, ale stejnou cestou se do Československa zase vrátil.
V Kamenickém Šenově pak zůstával trochu tajně a trochu na zapřenou, s vidinou jeho možné potřebnosti a užitečnosti mu pak bylo dovoleno zůstat a byl mu svěřen úkol, aby pokračoval v dokumentaci historie sklářství.
S vydáním knihy Bilance mého života významně pomůže Česko-německý fond budoucnosti, který vydání knihy podpořil částkou 120 tisíc korun. Na vydání knihy ale přispívali i lidé v Kamenickém Šenově, někteří drobnými částkami, jiní třeba i tisícovými sumami.
