Jak Vesuv chrlil smrt i zkázu

Nečekaný, ale o to ničivější. Takový byl výbuch neapolské sopky Vesuv ze dne 24. srpna roku 79. Probuzená sopka vyvrhla do výšky 32 kilometrů obrovské množství žhavé horniny a v určitý moment rozpálila ovzduší na 500 stupňů Celsia. O život přišlo na 25 tisíc lidí.

Nečekaný, ale o to ničivější. Takový byl výbuch neapolské sopky Vesuv ze dne 24. srpna roku 79. Probuzená sopka vyvrhla do výšky 32 kilometrů obrovské množství žhavé horniny a v určitý moment rozpálila ovzduší na 500 stupňů Celsia. O život přišlo na 25 tisíc lidí.

Hněv a pomsta bohů, tak si obyvatelé starověkého Říma tragickou událost zdůvodnili.

Smrt přišla rychle, lidé umírali především na teplotní šok. Zkáze dokázala uniknout jen hrstka vyvolených. Mezi skupinou šťastlivců byl i Gaius Plinius mladší, který následně celou tragédii autenticky popsal.

„Během pár hodin za bílého dne nastala černočerná tma a na zem se začal snášet sopečný popílek,“ vzpomínal na hrůzné chvíle ve svých dopisech historiku Tacitovi Plinius mladší.

Jeho strýc, známý antický intelektuál, hrdinný vojevůdce a filozof Gaius Plinius starší, už takové štěstí neměl. Zemřel při pokusu evakuovat alespoň část pompejských obyvatel svojí lodní flotilou.

Jeho strýc, známý antický intelektuál, hrdinný vojevůdce a filozof Gaius Plinius starší, už takové štěstí neměl. Zemřel při pokusu evakuovat alespoň část pompejských obyvatel svojí lodní flotilou.

Vesuv chrlil zkázu po dobu tří dnů a úplně zničena byla města Herculaneum, Pompeje a Stabiae.

Pompeje, dnes jedna z nejnavštěvovanějších italských památek, zmizely pod šestimetrovým nánosem popela a suti na dlouhých 1520 let. Objeveny byly až v roce 1559. Výkopové práce na Pompejích začaly ještě o 147 let později a nalezené, dokonale zakonzervované památky se okamžitě staly archeologickou senzací.

Nejemotivnějším symbolem celé vesuvské zkázy se staly sádrové odlitky těl obyvatel v posledních chvílích života.

Stále nebezpečný Vesuv je pod pečlivým dohledem vědců od 19. století. V roce 1842 byla na úpatí Vesuvu zřízena první vulkanologická stanice a dodnes je na sopce rozmístěna celá síť vědeckých přístrojů. Ty mají za úkol neustále sledovat sebemenší otřesy půdy, teplotu i chemické složení výparů.

Z vesmíru vulkán střeží satelity, jež kontrolují jeho tvar (před výbuchem se obvykle mění sklon svahů) a za pomoci infračervených kamer i změny jeho teploty.

Od nešťastného roku 79 bylo zaznamenáno kolem třicítky dalších erupcí. Zatím naposledy se Vesuv ze sopečného limbu probudil 18. března 1944. Tehdy chrlil lávu a žhavý popel celých 11 dní a jednalo se o nejsilnější erupci od roku 79.

Výbuch usmrtil 26 lidí a dalších 12 tisíc stál střechu nad hlavou.

Ačkoli Vesuv momentálně spí, vědci jej bedlivě sledují a opakování exploze nevylučují. Několik miliónů obyvatel Neapole a přilehlých měst tak musí být stále ve střehu. Větším, než byli jejich prapředci v roce 79.