Článek
V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Zatímco někteří nacisté už začínali alibisticky přemýšlet nad tím, co s nimi bude po konci války, kterou prohrávají, jiní chtěli fanaticky využít každého zbývajícího dne ke splnění svých původních úkolů. Ať už jde o likvidaci nepřátel Německa, realizaci plánu takzvaného konečného řešení židovské otázky, či vraždění svědků nacistických zločinů.
Pro vyhlazení co největšího počtu vězňů z ghetta i věznice začalo v posledních měsících války budování takzvaného kachního rybníku v pevnostním příkopě.
„Byla zde postavena zeď, která měla dokonale přehradit část příkopu, utěsněny měly být i průchody k hradbám. Na druhé straně jsou zdymadla, kterými by šlo celý prostor zatopit. Podle svědectví pamětníků se zvažovalo, že by zde vězni mohli být takto hromadně utopeni, postříleni, nebo dokonce zlikvidováni pomocí plamenometů,“ vysvětluje historik Památníku Terezín Vojtěch Blodig s tím, že plán naštěstí nedošel naplnění.
Neméně hrozivým projektem byla příprava vybudování plynové komory. „Dokonce už byla k této komoře objednána vzduchotěsná vrata,“ podotýká historik Blodig. Vězni, mezi kterými se tato zpráva rozkřikla, si byli vědomi toho, že v případě jejího dostavění jsou nejspíš ztraceni.
Počáteční práce proto co nejvíce zpomalovali a také se připravovali na zničení objektu, v němž byl uskladněn neblaze proslulý granulovaný insekticid Cyklon B. Z něj se po otevření obalu začal uvolňovat plyn, kterým nacisté vraždili vězně řady koncentračních táborů. V Terezíně byly jeho zásoby proto, že se používal k dezinfekci budov.
Ani plynová komora však naštěstí nebyla vybudována a k hromadnému vyhlazení vězňů v jedné z částí pevnostního areálu tak nedošlo.
Oprátka pro válečné zločince
Po válce přišel čas účtování s nacistickými zločinci. Velitelem věznice gestapa v Malé pevnosti byl SS-Hauptsturmführer Heinrich Jöckel, rodák z Offenbachu. Původní profesí natěrač aut a písmomalíř se neomezeným vládcem policejní věznice stal 10. června 1940 a zůstal jím až do konce války. Spravedlnosti neunikl, Mimořádný lidový soud jej odsoudil k trestu smrti, který byl vykonán oběšením 26. října 1946 v Litoměřicích. Stejně tak byl popraven Jöckelům zástupce Wilhelm Schmidt.
Heinrich Jöckel, bývalý velitel Malé pevnosti v Terezíně před lidovým soudem v Litoměřicích
Naopak Stefan Rojko, který spáchal nejvíce vražd ze všech dozorců, se oběšení vyhnul. K hrdelnímu trestu, který nebyl vykonán, byl odsouzen v Československu v nepřítomnosti nedlouho po válce. V Rakousku ho soudní proces čekal až mnohem později.
„V roce 1963 ho sice zemský soud ve Štýrském Hradci odsoudil k doživotnímu vězení, ovšem o 12 let později se Rojko dočkal podmíněného propuštění za dobré chování a v poklidu zemřel až v říjnu roku 2000,“ uvádí historik Vojtěch Blodig.
Zatímco věznici v Malé pevnosti velel po celou dobu její existence zmiňovaný Heinrich Jöckel, v čele terezínského ghetta se postupně vystřídali tři příslušníci SS – Siegfried Seidl, Anton Burger a Karl Rahm. Po celou dobu byl jejich zástupcem Karl Bergel.
„Siegfried Seidl a Karl Rahm byli odsouzeni k trestu smrti – Seidl v Rakousku, Rahm v Československu. Anton Burger unikal spravedlnosti po celý život, několikrát se mu za podezřelých okolností podařilo uniknout z vězení a žil potom na různých místech v Rakousku a Německu. Zemřel jako vážený občan v 90. letech v Německu,“ popisuje Vojtěch Blodig.
Karl Bergel byl po válce v Československu odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti, který nemohl být vykonán vzhledem k jeho věznění v tehdejším Sovětském svazu. Odtud byl v polovině 50. let vydán do Německa. V 60. letech byl vypátrán, ale pokusy o uskutečnění soudního procesu s ním byly neúspěšné z různých důvodů, zejména kvůli údajné zdravotní nezpůsobilosti k účasti na soudním řízení. Zemřel na svobodě v roce 1973.
Na celou reportáž přímo z Terezína se můžete podívat v úvodu článku.
Projekt Rok osvobození poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.