Goebbels neuposlechl Hitlera a spáchal sebevraždu. Šest dětí předtím otrávili kyanidem

Goebbels poprvé neuposlechl Adolfa Hitlera, který ho před svou smrtí jmenoval říšským kancléřem a odmítl jeho požadavek, aby mohl následovat jeho osud. Své rozhodnutí vysvětlil ve vlastním dodatku k Hitlerově politické závěti.

Goebbels text podepsal 1. května 1945 v půl šesté ráno. Udělal to poté, co po Hitlerově sebevraždě nadiktoval text pro sovětského generála Vasilije Čujkova, který velel 8. gardové armádě, jež dobývala Berlín. V dopisu podepsaném i Martinem Bormannem žádal o příměří. List doručil Sovětům ve tři ráno náčelník štábu německých sil Hans Krebs. Čujkov Krebsovi řekl, že boje může ukončit pouze bezpodmínečná kapitulace německých fašistických vojsk před Spojenci.

Krebs se s touto informací vrátil do bunkru a informoval Goebbelse. Goebbels a Bormann odpověděli, že požadavek bezpodmínečné kapitulace odmítají. V 18:30 sovětští dělostřelci zahájili mohutnou palbu, aby vojáci Rudé armády mohli splnit rozkaz pokračovat v noci na 2. května v útoku na střed Berlína.

Když se sevření okolo Berlína stahovalo, německá pilotka Hanna Reitschová řekla manželce říšského ministra propagandy. „Panebože, paní Goebbelsová, děti tady zůstat nemohou, i kdybych pro ně měla letět dvacetkrát.“ Goebbelsovi se kvůli sílícímu ostřelování Berlína museli 22. dubna přestěhovat i s rodinou do bunkru pod Říšským kancléřstvím.

Ani Reitschová ji nepřesvědčila. „Pro mé děti je lepší, když zemřou, než aby žily v hanbě a ponížení,“ řekla jí Goebbelsová. Podobně se vyjádřila i v dopisu z 28. dubna pro svého syna z prvního manželství Haralda Quandta: „Svět, který přijde po vůdci a národním socialismu, už nestojí za život, a proto z něj beru i naše děti.“

Koncem dubna se obrátila na zubaře Kunze, jestli by jí „pomohl se zabitím dětí“. Kunz ve své výpovědi uvedl: „Odmítl jsem a řekl jsem jí, že to prostě nejsem schopen udělat.“

Krátce poté mu měla podle jeho výpovědi říci, že to už „není její žádost, ale přímé nařízení od Hitlera“.

„Zeptala se mě, jestli je pro mne dostačující, když mi rozkaz tlumočí, nebo jestli si přeju mluvit s Hitlerem osobně,“ řekl Kunz. Dodal, že je to pro něj dostačující. Jeho vyjádření však není jak potvrdit. Kunz se pokusil odejít do ošetřovny ve sklepě pod nedalekým hotelem Adlon, ale Goebbelsová mu nakázala, aby se vrátil, jinak řekne svému muži, že se pokusil utéci.

Večer 1. května řekla Goebbelsová dětem, aby se nebály, a odešla z místnosti. Kunz dal každému injekci morfia. Když děti po osmi až deseti minutách usnuly, přišla do místnosti Goebbelsová s kyanidovými kapslemi. Po chvíli z ní s pláčem vyběhla: „Doktore, já to nedokážu, musíte to udělat. Zubař jí na to odpověděl: „Ani já.“

„Tak doktor Stumpfegger,“ odvětila Goebbelsová.

Po podání kyanidových kapslí oba Goebbelsovi vyšli z bunkru ven a poblíž místa, kde byl pohřben Hitler s Evou Braunovou, spáchali sebevraždu. Zřejmě také kyanidovými kapslemi. Je možné, že se současně zastřelili.

Goebbelsův pobočník Günther Schwängermann v roce 1948 vypověděl, že šel za nimi a slyšel několik výstřelů. Je možné, že Gobbels střelil svou ženu a pak sebe. Zjistit to však možné není, protože podle Goebbelsova rozkazu se mělo poté do těl vystřelit několik ran, aby bylo jisté, že oba umřou hned. To udělal jeden příslušník SS, i když se těla nehýbala.

Podle jiné výpovědi po zabití svých dětí odešli Goebbelsovi do svého pokoje, tam rozkousli kyanidovou kapsli a zastřelili se. Podle rozkazu byla jejich těla na zahradě polita benzínem a zapálena. Nakonec ale pouze ohořela.

Sebevraždu spáchal také Krebs či Hitlerův pobočník generál Burgdorf. Bormann se pokusil uniknout, avšak s největší pravděpodobností byl zabit nejdále kilometr a půl od bunkru. Dobrovolnou smrt volilo kvůli strachu z příchodu Sovětů mnoho obyvatel Berlína.

Novinky v rámci projektu Rok osvobození nabídnou historickou online reportáž, která poběží od 1. do 9. května. Den po dni v ní budou připomenuty poslední dny druhé světové války.