Deset let od začátku protestů na Majdanu očima našeho korespondenta

Že k podpisu dohody nedojde na konci listopadu, jak bylo plánováno, bylo jasné poté, co ukrajinský parlament odmítl propustit vězněnou expremiérku Juliji Tymošenkovou, což byla jedna z podmínek podpisu dohody. Ukrajinské vedení se navíc při řešení odvrácení hrozby platební neschopnosti začalo obracet k Moskvě.

Představa přiblížení se Ukrajiny k EU brala zasvé a demonstrace postupně nabíraly na síle. Už nešlo o pár stovek lidí, jako první den, ale o tisíce, protože se přidávali i studenti. První velká demonstrace se konala v neděli v poledne 24. listopadu. Nepřišli na ni už jen Kyjevané, do metropole přijížděli odpůrci režimu z dalších měst. Protesty se však začaly šířit i do dalších měst na Ukrajině, zejména na západ, kde měli silné pozice ukrajinští nacionalisté, kteří byli proti Janukovyčově vládě.

I když demonstranti pocházeli z různých částí Ukrajiny a měli různé názory, sjednocovala je touha přiblížit se Západu. „Chci, aby Ukrajina byla v Evropě. Já zastávám postoj, že by stálo za to dnes podepsat dohodu, která by umožnila Ukrajině se integrovat do Evropské unie,“ řekla mi 27. listopadu jedna z demonstrujících studentek. Stejný názor měla i starší obyvatelka Kyjeva, která hovořila rusky: „Janukovyč nepodepsal asociační dohody a já beru za svou povinnost přijít na náměstí a dát najevo svůj nesouhlas. Chceme do Evropy, chceme normální život, proto jsme přišli sem.“

Mezi demonstranty byli ten den nejen lidé ze Lvova a Chodoriva na západě Ukrajiny, ale také z Oděsy a Sevastopolu.

Mnozí už požadovali odchod proruského prezidenta. Na bundách a kabátech měli samolepky, že neopustí náměstí, dokud neodejde Viktor Janukovyč. Mezi demonstranty převažovali studenti, byli tam však i radikálové. Na soše na náměstí nebyla jen modro-žlutá ukrajinská vlajka a apelativní transparent „Když ne ty, tak kdo?“, ale i černo-červená banderovská vlajka. Jeden starší muž mi dokonce dal výtisk listu Banderivec, v němž se psalo o nutnosti ozbrojeného odporu.

Dav několika desítek tisíc lidí plný naděje kontrastoval s řadami policistů, kteří lemovali po obou stranách bulvár Chreščatyk, jenž protíná náměstí, aby po něm mohla dál jezdit auta. Vidět však byla ještě jedna skupina lidí. Za davem demonstrantů se pohybovali nakrátko ostříhaní mladíci v černých kožených bundách.

Velké napětí však patrné nebylo. Převažovala euforie, že se daří protestovat, a naděje, že by Viktor Janukovyč nakonec mohl své rozhodnutí změnit.

Do Vilniusu, kde se původně měla podepisovat dohoda o přidružení, sice přijel, a dokonce ujišťoval, že Ukrajina má zájem o sbližování s EU, ale říkal, že nyní na to není ta pravá doba, protože země potřebuje aktuálně finanční pomoc. Tu Brusel nenabídl. Slibovaná ani ne půlmiliarda eur skutečně neřešila problém hrozícího bankrotu. Země měla začátkem roku 2014 zaplatit výnosy a splátky z dluhopisů ve výši přes 12 miliard dolarů. Dalších několik miliard potřebovala na úhrady plateb za ruský plyn. Janukovyč proto chtěl od EU 20 miliard.

Čína, která Ukrajině už dřív půjčila deset miliard dolarů, sice přislíbila investovat až osm miliard dolarů, ale u dvoumiliardové půjčky uvedla, že by polovinu dodala ve zboží. Ukrajině sice poskytl už v roce 2011 půjčku 15 miliard dolarů Mezinárodní měnový fond, ale suma byla zmrazená, protože Kyjev odmítl zrušit dotace na dodávky plynu pro domácnosti, neboť většina rodin si nemohla dovolit zaplatit tržní cenu.

Této svízelné situace využilo Rusko, které nabídlo, že koupí ukrajinské dluhopisy za dalších 15 miliard, a slíbilo snížit cenu plynu o třetinu.

Odhodlání demonstrantů však nevyprchávalo navzdory tomu, že se sen o brzkém přidružení k EU rozplýval. Neodrazovala je ani přítomnost policie, s níž už došlo ke střetům. Většina jich byla ale menších, zasahovalo se jen proti skupinám demonstrantů, a ne plošně.

O to překvapivější byl pro všechny tvrdý zásah, který přišel v sobotu 30. listopadu před čtvrtou ráno. Do několika stovek demonstrantů se pustili s mimořádnou tvrdostí příslušníci zvláštní zásahové jednotky Berkut, kteří je chtěli vytlačit. Na 150 lidí bylo zraněno a skončilo v nemocnici. Napadeni byli i polští novináři. Několik desítek utíkajících demonstrantů se ukrylo v nedalekém Michajlovském klášteře, kde se proti nim policisté neodvážili zasáhnout.

V sobotu se začali scházet Kyjevané na Michajlovském náměstí, aby dali najevo nespokojenost, ocenili odvahu duchovních, ale také aby získali více informací. Odpoledne tam bylo několik tisíc lidí. Z improvizovaného pódia promlouval předseda nacionalistické strany Svoboda Oleh Ťahnybok. Zásah odsoudil a zmínil, že na situaci už reagovaly evropské země i USA. Polsko si povolalo ukrajinského velvyslance, aby podal vysvětlení.

Ťahnybok vyzval k jednotě a ke klidu, aby nebyl vyprovokován další zásah policie. Oficiální média uváděla, že potyčku s policií začali demonstrující studenti. Příznivci opozice ovšem říkali, že na policisty zaútočil provokatér. Jasným cílem bylo vyčistit náměstí, kde se měla vztyčit jolka .

Při projevu vedle Ťahnyboka stál boxer Vitalij Kličko z opozičního hnutí Udar, který po většinu doby mlčel. Uvedl pouze, že kdyby tam v pátek večer byl, tak by se nikdo napadnout demonstranty neodvážil.

Nálada v davu byla jiná, radost se vytratila. Šok z tvrdého zásahu se spojil se zklamáním, že na jednání ve Vilniusu Janukovyč nezměnil postoj a asociační dohodu nakonec nepodepsal, i když z vlády zaznívaly sliby, že by k tomu mohlo dojít v březnu 2015. Odhodlání dosáhnout změny však nevyprchalo, tvrdý zásah je naopak posílil.

„Naše děti bijí! Naši zem ničí! Nenech změnit Ukrajinu na Bělorusko. Přijď 1. prosince ve 12:00 do parku Ševčenka a vyjádři svůj nesouhlas s diktaturou. Když nás bude hodně – od pondělí vyhlásíme generální stávku. Všechno záleží jen na nás,“ burcoval leták, který se v sobotu odpoledne rozdával na náměstí Nezávislosti.

Prostor náměstí vypadal úplně jinak. Místo davů procházely mezi povalenými ochrannými bariérami připomínajícími zásah jen malé hloučky. Někteří Kyjevané zapalovali svíčky, další měli transparenty s rukou psanými slogany Ukrajina není Rusko, Ukrajina je Evropa a Pryč s ruským Berkutem z náměstí.

Uprostřed Majdanu stáli policisté chránící stánky připravené na vánoční trhy. Když začaly protesty, radnice rozhodla, že odpůrci režimu nebudou moci využívat celé náměstí, protože v jeho středu bude stát vánoční strom a vznikne tam kluziště pro děti.

Zásah situaci nevyřešil, naopak ji eskaloval. Protesty po brutálním zásahu totiž zesílily. V neděli se masově demonstrovalo po celé Ukrajině i na proruském východě. Ve Lvově se sešlo 50 tisíc lidí.

V pondělí 2. prosince několik tisíc stoupenců proevropské opozice zablokovalo sídlo vlády. Demonstranti také obsadili budovu kyjevské městské správy, kterou začali využívat jako zázemí spolu s konzervatoří .

Mezi lidmi rostly obavy, že se chystá vyhlášení výjimečného stavu, i když premiér Mykola Azarov to popřel. Tisková služba vojsk ministerstva vnitra ovšem v pondělí potvrdila, že do hlavního města dorazilo dalších tisíc příslušníků sil ministerstva vnitra, kteří měli vystřídat ty, kteří střežili vládní budovy, aby je demonstranti nemohli zablokovat nebo obsadit.

I když Kyjevský správní soud v neděli 1. prosince na žádost radnice až do 7. ledna zakázal shromáždění na některých místech v centru metropole včetně náměstí Nezávislosti, demonstrace tam pokračovaly a stanové městečko se rozrůstalo. Jeden z jeho obyvatel mi řekl, že na náměstí zůstanou, dokud nebude v zemi demokracie. „Jsme tady od včerejška a chceme tu zůstat až do vítězství nad režimem, než se zhroutí celý režim, nejen do pádu Janukovyče. Do té doby, než se budou respektovat práva a svobody občanů Ukrajiny,“ uvedl demonstrant se stužkou strany Julije Tymošenkové Otčina.

Následně dodal, co si přeje po odchodu stávajícího prezidenta: „Je moc důležité, aby vybrali někoho, kdo bude reprezentovat Ukrajinu. Jsme pro Juliji. Chceme mít stejně demokratický stát, jako máte vy v Česku, kde se respektují lidská práva a svoboda.“

Na mítinku, který začal v 16 hodin, zaznělo, že jako první podpořilo demonstranty zastupitelstvo západoukrajinského Ternopilu. Pak udělalo totéž vedení Chmelnického.

Prostor opět dostala ukrajinská vítězka Eurovize Ruslana, která se účastnila i předchozích mítinků, takže se říkalo, že si ji tam studenti chodí zadarmo poslechnout. Odsoudila zásah speciální policejní jednotky Berkut a kritizovala Janukovyče, že se k nim dosud nevyjádřil. „Na co takový prezident, když neví, co se stalo a jak se to stalo? Jedině na plakáty, se kterými víte, nač jsou,“ hřímala z pódia. Dodala, že pro ni už Janukovyč není prezidentem.

Tribuna byla hned u stanového městečka, okolo kterého vyrostly též stánky všech tří hlavních opozičních politických stran – Otčiny Julije Tymošenkové, Udaru Vitalije Klička a nacionalistické Svobody. Někdo sbíral oděvy pro demonstranty, kteří zůstávali na místě přes noc, přestože se citelně ochladilo a ledový vítr hnal první sníh, který 3. prosince už pokrýval ulice Kyjeva. Další připravovali občerstvení a teplý čaj.

Pozice Janukovyče slábla. Ukázalo se, že nemůže postupovat tak tvrdě, jako to dělá běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Také neměl pod kontrolou média. V komentáři listu Večernje vesti už v pondělí 2. prosince stálo, že nyní Janukovyč, který se snažil ještě v pátek ve Vilniusu působit sebejistě, nemá cenu pro nikoho. Evropa, která mu hned po jeho odmítnutí podepsat asociační dohodu nadbíhala, ho po zásahu odepsala. Komentář se ptal:„A co dál? Nic. To znamená, že na něm už nic moc nezávisí. Evropa Janukovyče už nepotřebuje, Rusko zatím ano, ale jen do té chvíle, než mu Janukovyč přenechá za (zatím hypotetické) miliardy dolarů zbylé podniky, něco, co u nás ještě zůstalo. Nebo si někdo myslí, že Putin přidělí peníze ukrajinskému prezidentovi na volby 2015 za jeho věrné oči? Janukovyč se stal ‚chromou kachnou‘ pro všechny. Zůstává jenom jedna otázka, bude-li (zatím ještě) prezident Ukrajiny využívat ještě v březnu 2015 kromě administrativních opatření ještě sílu Berkutu.“

List varoval, že po tom, co se dělo v Kyjevě o posledním víkendu, je bohužel na tuto otázku odpověď jasná. Komentář vývoj situace odhadl překvapivě přesně. Janukovyč nechal dál nasazovat vojska ministerstva vnitra proti demonstrantům. Zasáhy, které si vyžádaly na sto obětí, se eskalovaly v únoru, Janukovyč byl svržen 22. února. Jeho ochránce, ruský prezident Vladimir Putin, mu zajistil rychlý útěk do Ruska, kde získal azyl, ovšem záhy ho označil ho za mrtvého muže, který nemá už žádný význam.

Janukovyčův režim nezachránilo ani to, že v prosinci slíbil propustit většinu zadržovaných demonstrantů a že byla podepsána dohoda s Ruskem, podle které cena plynu klesla od 1. ledna 2015 na 268 dolarů za tisíc kubíků místo stávajících čtyř set. Navíc Rusko slíbilo nakoupit ukrajinské dluhopisy za 15 miliard dolarů, což označil premiér Mykola Azarov za klíčové: „Co by čekalo Ukrajinu? Odpověď je zjevná: bankrot a sociální kolaps.“ Nikdo to však neocenil.