Článek
První část příběhu vycházela ze skutečného průběhu událostí na podzim 1938 a jaře 1939, pak ale už nastoupila fiktivní část. „Pohraniční střety mezi československými vojáky a německými ozbrojenými skupinami přerostly v otevřený konflikt, do kterého se zapojili také spojenci,“ uvedl provozní ředitel spolupořádajícího Vojenského muzea Králíky Martin Večeř.
„Pyrotechniky a střelby bylo hodně, vystříleli jsme za půl milionu korun nábojů. Na bojišti jezdily tančíky vzor 33, sovětský T-37, bylo tu německé obrněné vozidlo, rumunský AH-IV nebo československý obrněný automobil vzor 23, přezdívaný Želva,“ vyjmenoval Večeř.
Diváci si mohli všimnout také sovětského nákladního automobilu ZIS. Ze středočeských Záp s ním přijel Tomáš Tatar, který s úsměvem přiznal, že dřív se věnoval historickému šermu. „Ale jak jde čas, tak se věnujeme tomu, co není tak fyzicky náročné,“ doplnil s tím, že si ale vůz sám vyrobil.
„Tento typ vozu se vyráběl od poloviny roku 1942 až do roku 1956. Originál by stál přes milion, já si ho během dvou let postavil sám. Asi za 80 tisíc korun. Například motor je z Avie,“ prozradil Tatar.
Kromě techniky na bojišti nechyběla ani československá jízda. „Hrajeme dragouny, kteří vytlačují Freikorps, sudetoněmecké spolky, jejichž členové dělali v pohraničí neplechu a snažili se území odtrhnout od československé republiky,“ řekl Karel Návoj, zatímco seděl v sedle koně maďarského plemene Gidran.
„Pro koně to je práce. My máme zaměstnání přes týden a koně odpočívají, teď mají pracovní dobu oni a my se bavíme. Máme tu ale například i amerického klusáka nebo irského coba. Rozhodující není plemeno, ale spíš povaha koně. A práce, kterou do jeho výcviku člověk vloží,“ poznamenal Návoj.
„I na té druhé straně byli lidé“
Zatímco dragouni přijeli do Králík ze Zlína a Brna, z Příbrami přicestovala desetičlenná skupina z Klubu vojenské historie Drkolnov, kteří představovali pěší jednotku Wehrmachtu.
„Naši roli se snažíme ztvárnit tak, aby to bylo zajímavé pro diváka a současně abychom si to sami užili. Že je okolo hluk, už skoro nevnímáme. Ale kvůli ochraně zdraví máme v uších ucpávky,“ prozradil místopředseda spolku Tomáš Šindelář. Že představují zrovna Němce, jim nevadí. Na akce jezdí kvůli partě, kamarádům. Prý kdyby tu měli být za indiány, byli by indiáni.
„Možná si díky nám lidé uvědomí, že i na té druhé straně byli lidé. Samozřejmě část byla fanatici, ale většinu tvořili kluci, kteří na frontu nechtěli. Vzali je ze statku, fabrik, ze škol a vrhli je do toho masomlejnku,“ prohlásil Šindelář, zatímco jeho kolegové si v polním táboře chystali výzbroj a výstroj. Zbraně jsou převážně podle zákona upravené originály, ale uniformy jsou repliky. I tak jejich pořízení přijde na třicet, čtyřicet tisíc i víc.
„Cihelna patří k největším akcím, na které jezdíme. A je fajn, že tu hrajeme hned tři ukázky,“ uvedl David Lang, zatímco si rovná náboje. „Je fajn, že tu je hodně techniky, efektů. Ale je potřeba koukat, kam člověk šlape,“ dodal jeho spolubojovník David Sleza.
Československo by se bez pomoci zřejmě neubránilo
Otázku, zda by se Československo ubránilo Německu, kdyby v roce 1938 nepřijalo mnichovskou dohodu, už dnes nikdo nezodpoví. Mezi historiky převládá názor, že by se dokázalo bránit týdny, možná měsíce, ale bez zahraniční pomoci by nakonec prohrálo. Ale Francie a Británie odmítly po Mnichovu vojensky zasáhnout a sovětská pomoc byla nejistá.
Německu by tedy Československo zřejmě způsobilo značné ztráty a zkomplikovalo průběh války, ale samo by se neubránilo.
V sobotu v Králíkách ale byl závěr bitevní ukázky jiný. V poslední chvíli, kdy německá vojska bránící se Čechy obklíčila, přispěchala pomoc ze zahraničí a vítězství se přiklonilo na českou stranu.
