Nejčastější chyby při spoření na stáří? Nízké částky i špatná strategie

Při spoření totiž podle odborníků dělají pět základních chyb. První z nich je, že začínají šetřit příliš pozdě. Říká se totiž, že člověk by měl odcházet do penze ideálně s našetřenými dvěma miliony korun, aby si dokázal udržet svoji dosavadní životní úroveň. Našetřit takový balík ale trvá. „Nemá-li střadatel jiné zdroje, například z pronájmu nemovitosti nebo z pravidelného investování, zabere tato částka i při vyšších pravidelných vkladech v doplňkovém penzijním spoření třicet let,“ řekl Pavel Vaněk, manažer UNIQA pro penzijní a investiční zákazníky.

Druhou chybou jsou pak příliš nízké částky, které si lidé odkládají. To potvrdila i nedávná analýza společnosti Cyrrus. „V případě, že jsem současný dvacátník, snesu větší míru rizika v podobě dynamického investování a chtěl bych se mít v důchodu zhruba stejně, jako se mají současní penzisté, pak mi stačí si měsíčně investovat 982 Kč po dobu ekonomicky aktivního života, tedy zhruba 45 let,“ uvedl její analytik Vít Hradil.

Jedná se samozřejmě o analýzu opírající se o současné údaje. Na tom, jak se současní dvacátníci nebo třicátníci budou mít ve stáří, bude mít z hlediska stability penzijního systému velký vliv demografický vývoj, ale i vývoj mezd či cen zboží a služeb.

Třetím faktorem je to, že lidé nemají vhodně zvolenou investiční strategii. Příliš mnoho i mladých střadatelů se drží velmi konzervativní strategie, kde jejich nízké výnosy velmi pravděpodobně spolyká inflace. Mají při ní sice vyšší jistotu, že o peníze nepřijdou, ale ani se příliš nezhodnotí.

Měli by proto sáhnout k dynamičtějším formám investování. Samozřejmě s vědomím výkyvů na akciových a dalších trzích, které se v dlouhodobém výhledu daří lépe kompenzovat. „U doplňkového penzijního spoření sice účastník žádnou garanci nemá, nicméně šanci na slušný výnos mu dává právě dynamičtější investování. Pokud ovšem zbývá do konce smluvní doby 8 a méně let, člověk by naopak měl volit konzervativnější formu investic a neriskovat, že v případném období propadu přijde o dříve získané výnosy,“ varoval Vaněk.

Doplňkové penzijní spoření má ostatně nastavenu zákonnou brzdu, kdy automaticky pět let před nárokem na starobní důchod jsou prostředky převáděny do povinného konzervativního fondu.

Třetím faktorem je to, že lidé volí převážně jednorázový výběr prostředků. což je samozřejmě při malých úsporách pochopitelné. Přesto pravidelná měsíční výplata může doplňovat hubenou penzi dlouhodobě.

S jednorázovými úsporami ale může „zamávat“ novela měnící zákony související s rozvojem finančního trhu, která je nyní v Senátu. „Jednou ze dvou podmínek pro jednorázové vyrovnání je totiž minimálně 5 let spoření. K 1. červenci ale tuto podmínku nebude splňovat čtvrt milionu penzistů. Takže pokud budou chtít systém opustit, dostanou jen tzv. odbytné – stát jim sebere všechny státní příspěvky, které jim za dobu jejich spoření poslal,“ vysvětluje Aleš Poklop, prezident Asociace penzijních společností ČR.

Ještě hůře ale na tom budou ti, kteří by chtěli systém opustit, ale nebudou mít ještě splněné dva roky spoření. A takových bude k červenci příštího roku, kdy by měla novela začít platit, v systému zhruba 80 tisíc. Pří ukončení smluv kratších dvou let nedostanou vůbec nic. Tedy ani své vlastní peníze, které si do penzijka již poslali.

Poslední chybou pak je podle UNIQA pojišťovny to, že se lidé se nestarají o své smlouvy během doby trvání. Například tak, že si nastaví pravidelný měsíční příspěvek, ale už neberou během svého života ohled na to, že se jeho hodnota postupně mění. Za dvě stě korun v roce 2010 se totiž koupí nyní méně než tehdy.