Článek
Pákistánský kapitán Hassan Khan řekl britské stanici BBC, že moře působí na první pohled klidně, ale lidé na palubě klidní nejsou.
„Stres máme v hlavě pořád. Všichni jsou vyčerpaní fyzicky i psychicky,“ popsal. Podle něj se i běžný lodní režim změnil v tiché přežívání, kdy se posádka leká každého zvuku a nikdo už ani nechce využívat vzácně povolené výstupy na pevninu.
Podobně mluvil i kapitán bangladéšské lodi Banglar Joyjatra Šafikul Islam, který BBC řekl, že situace připomíná past, protože ven vede jediná cesta, a tou je právě Hormuzský průliv, klíčová námořní tepna mezi Perským a Ománským zálivem.
Jeho loď s 37 tisíci tunami hnojiva pro Jihoafrickou republiku se pokusila oblast opustit už dvakrát, pokaždé ale musela couvnout.
Na lodích začíná být problém i s běžnými zásobami. Podle lodního inženýra Rašedula Hasana vyskočila cena vody do absurdních výšin. Zatímco dříve loď pořídila asi 180 tun vody za 1500 až 2000 dolarů (31 až 41 tisíc korun), teď za stejný objem zaplatila 11 tisíc (230 tisíc korun).
Současně se vede spor o to, zda je lepší trvat na volném průjezdu, nebo přijmout íránské podmínky a zaplatit. Podle britského listu The Financial Times se k druhé variantě otevřeně přihlásil řecký rejdař Evangelos Marinakis. Na konferenci v Aténách řekl, že i kdyby musel za průjezd zaplatit 100 až 200 tisíc dolarů (dva až čtyři miliony korun), je to podle něj lepší než mít průliv zavřený.
Marinakis se podle Financial Times svým postojem liší od ostatních, kteří odmítají vytvořit precedent, že Írán bude za průjezd jednou z nejdůležitějších světových úžin vybírat mýto.
Jiný řecký rejdař George Prokopiou prohlásil, že nikdo by neměl ukládat poplatky, protože podobných úzkých míst je ve světě víc a jednou vytvořené pravidlo by se mohlo snadno objevit jinde. Platit podle listu odmítají i firmy jako americký Chevron nebo japonská Mitsui OSK Lines.
