V Česku zuří boj o stovky tun zlata

Firmy už léta žádají o povolení ke geologickému průzkumu, až na pár průzkumných štol na Příbramsku a v Kašperských Horách však zatím bezvýsledně. „V současnosti registrujeme patnáct žádostí o průzkum ložisek zlata,“ sdělilo Právu ministerstvo životního prostředí (MŽP).

Se stejnou pravidelností, jako se objevují žádosti o průzkum a následnou možnost těžby v těchto lokalitách, se proti tomu bouří nejen obyvatelé, ale i starostové sdružení ve spolku Čechy nad zlato. Nechtějí, aby místo lesů a strání vznikly v bezprostředním okolí jejich obcí hluboké těžní jámy, z nichž by se pomocí smrtelně jedovatých kyanidů loužilo zlato.

„Nekonečné diskuse o možné či nemožné těžbě zlata již vedly k zablokování rozvoje turistického ruchu ve středním Povltaví. Do středních Čech zamířilo loni o 4,4 procenta méně turistů než v roce 2012,“ upozorňuje spolek Veselý vrch, který sdružuje další odpůrce těžby.

Spolek uvítal závazek vlády Bohuslava Sobotky, formulovaný v jejím programovém prohlášení, že neumožní další průzkum a následnou těžbu zlata na území naší republiky. Předseda Veselého vrchu Jiří Bendl však ještě požaduje tento závazek jednoznačně ukotvit v zákonech a dalších příslušných dokumentech i pro příští období.

„Určitá bdělost je na místě,“ shodují se starostové. Vláda totiž musí připravit novelu horního zákona a novou koncepci surovinové politiky. Při změně zákonů by mohlo dojít k povolení těžby, prolomení zákazu používat při ní kyanid a k nevratnému zdevastování krajiny.

Ministerstvo životního prostředí zatím tlaku těžařských firem odolává. Náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský se nedávno setkal se starostou obce Chotilsko Jiřím Šťástkou. Vzájemně si potvrdili svá negativní stanoviska vůči provádění geologického průzkumu a případné těžbě zlata v oblasti středního Povltaví, na území s dochovaným krajinným rázem, v rekreační oblasti a těsné blízkosti vodní nádrže Slapy. Dolejský ujistil, že tato vláda skutečně neumožní další průzkum a následnou těžbu zlata na území ČR.

Lidi zejména děsí možné dopady těžby zlata na využití zdrojů vody. Kyanidy, které se používají k loužení zlata vytěžené horniny, jsou velmi toxické pro živočichy. Závažným problémem mohou být kovy, které jsou z hlušiny vymývány srážkovými vodami a vyplavovány do povrchových i podzemních vod.

A na únorovém sněmovním semináři o těžbě zlata varoval docent Luboš Babička před zvýšenými emisemi prachu a tisíci tunami jedovatého arzenu, který by se těžbou zlata uvolnil.

Těžaři naopak poukazují na to, že technologie těžby se rychle vyvíjejí. Argumentují tím, že povrchově a kyanidovým loužením se zlato těží v řadě míst na světě, aniž by to mělo nějaké katastrofické následky. Těžba zlata by podle nich nezdevastovala krajinu. Přitom by byla významným příspěvkem i pro státní pokladnu, kam by mohlo plynout až 10 procent z hodnoty naleziště. Vznikla by také nová pracovní místa.

Kritici těžby ovšem oponují, že právě způsob loužení zlata kyanidem ve zlatém dole Baia Mare v Rumunsku vedl před lety k obrovské ekologické katastrofě, kdy byla kontaminována část Dunaje a jeho okolí.

Navíc těžba zlata neprobíhá nikde ve světě v blízkosti vodních nádrží či velkých měst, jako by tomu bylo v případě Česka. Problémem by byly i haldy hlušiny, které by po těžbě zůstaly, a jejich vysoká prašnost. Výtěžnost českého zlata by totiž někde byla jen dva gramy z tuny horniny.

Podle projekce Českého statistického úřadu bude v Praze a Středočeském kraji, kde by měl vzniknut největší důl, žít v roce 2050 třetina obyvatel ČR. Hnutí Duha zase upozorňuje na negativní zkušenost s průzkumem v Kašperských Horách. „Ložiska zlata jsou zejména ve středních Čechách detailně prozkoumána a další průzkum je prostě jen předstupeň těžby,“ varují ekologové.

Ve světě se vytěží zhruba 2700 tun zlata ročně. Nejvíce v Číně (přes 460 tun) a dále v Rusku, Jihoafrické republice, Peru, Ghaně, Kanadě, Austrálii, Uzbekistánu a Indonésii.