Hlavní obsah

S home officem počítáme i po covidu, říká ředitel Hewlett Packard Enterprise

S home officem pro část pracovníků počítáme i po koronavirové pandemii. V rozhovoru pro Novinky to uvedl šéf českého Hewlett Packard Enterprise (HPE) Jan Kameníček. Společnosti to umožní redukovat kancelářské prostory o polovinu. Jako zásadní Kameníček v příštích letech vidí téma udržitelnosti a IT infrastruktury jako služby.

Foto: HPE

Generální ředitel Hewlett Packard Enterprise pro Českou republiku Jan Kameniček

Článek

Jak covidová pandemie ovlivnila vaši společnost?

Covidová pandemie přinesla i spoustu pozitiv. Celou společnost, nejen naši firmu, přinutila ke změně stylu práce. Bylo to prakticky ze dne na den, kdy jsme obsazenost pobočky snížili na maximálně 20 procent a přešli na home office.

Výhodou bylo, že jako IT firma máme všechna datová centra v Americe. Takže můžeme pracovat prakticky odkudkoliv a firma na to byla připravená už tak deset let.

Už při velkých povodních v roce 2002 jsme měli vzdálený přístup prakticky ke všem používaným aplikacím.

Staré kancelářské pořádky se už nevrátí

Ekonomika

Na druhé straně měl přechod na home office svá úskalí v podobě ztráty kontaktu s kolegy. Ve chvíli, kdy veškeré porady probíhaly online, se mi zdálo, že se část produktivity ztrácí.

Zapojení jednotlivých účastníků bylo nižší, ztratila se možnost vést s kolegy spontánní rozhovory, které se také často týkají práce.

Samozřejmě u jiných činností se zase produktivita zvýšila, když člověk ušetřil čas ztracený dojížděním a měl lepší možnost se na daný úkol soustředit.

Do jaké míry tedy počítáte s home officem do budoucna?

Samozřejmě taková zkušenost přinese změnu fungování. Logicky si činnost můžete rozdělit na aktivity, kterým se můžete věnovat sám doma v klidu bez ztráty času na cestě, a na aktivity, které se vyplatí dělat v pobočce.

Naše firma přistoupila k tomu, že pracovníky rozdělila na ty, kteří by měli primárně pracovat v pobočce, a na ty, kteří by primárně měli pracovat mimo pobočku. Na základě toho jsme spočítali menší rozlohu pracovních prostor. Výsledkem je redukce o 50 procent.

A jak vás pandemie ovlivnila po stránce byznysové?

Nejenže nedošlo k poklesu, ale naopak došlo k výraznému nárůstu. Řada firem nebyla na přechod na home office připravena. Ze dne na den potřebovaly dostatečně dimenzovaná datová centra a některé další technologie jako například virtualizaci desktopů, aby posílily schopnost firmy nechat pracovníky fungovat z domova. Musely zkrátka urychleně posílit infrastrukturu, aby ten náraz zvládly.

Hewlett-Packard se rozdělí na dvě části

Internet a PC

Následně začaly firmy přemýšlet o dlouhodobějších projektech digitální transformace. Začaly se zabývat modernizací aplikačního portfolia s využitím kontejnerizace, analýzou velkých dat a posilováním bezpečnosti. V neposlední řadě řešily efektivitu infrastruktury, kterou částečně začaly nakupovat jako službu.

Dalším fenoménem bylo obrovské posilování e-shopu, u nichž docházelo k masivnímu růstu zátěže.

Co si představit pod tím, že si firmy kupují infrastrukturu jako službu?

Trend „IT as a service” (IT jako služba) je starý zhruba 12 let. Svoji roli v tom hraje efektivita a udržitelnost. Lidstvo mělo dlouhá léta tendenci drancovat planetu, vytěžit nějaké nerostné bohatství, vyrobit z něj nějaké produkty, které po čase vyhodí na skládku.

Poté velká část lidstva pochopila, že to není nejlepší způsob, kterým pokračovat, aby planeta fungovala i pro další generace. Proto dochází k tomu, že se věci začínají sdílet. Já mám třeba notebook a ten využívám na 10 nebo 20 procent.

Teď ho třeba nepoužívám, v noci ho také nepoužívám. To je výpočetní výkon, který je z většiny nevyužitý.

O neefektivnosti velkého množství zařízení vypovídá i to, že 65 procent energie spotřebované v klasických firemních datových centrech je použito na zpracování pouhých sedmi procent úkonů. Takže co kdybychom tu technologii dokázali využívat více a lépe?

Místo plastů řepa, rýže nebo kokos, zní ze škodovky

AutoMoto

Tato snaha má dlouhou historii. Nejprve to byly dedikované servery, pak virtualizace a kontejnerizace. Vždy v tom byla snaha ušetřit operační systém a režii.

Poslední iterací byl potom cloud, kdy se řeklo: „Pojďme udělat jedno velké IT pro množství zákazníků.”

A pokud jeden zákazník v noci nepracuje, ale jiný pracuje, tak nepracují oba najednou. Tím pádem na to mohu využívat mnohem menší množství infrastruktury, kterou využívám mnohem efektivněji s různými zátěžemi toho systému.

Později se ale zjistilo, že ne všechny aplikace je vhodné dát do cloudu. Mezi tyto důvody může patřit bezpečnost dat nebo dlouhá doby odezvy aplikací při zpracování větších objemů dat v cloudu.

Tyto aplikace se potom provozují ve firemních datových centrech.

Nejbohatší člověk světa Jeff Bezos dá 230 miliard korun na boj proti změnám klimatu

Ekonomika

Nicméně je úžasná myšlenka, že v cloudu provozuji aplikaci, na níž si kupuju nějaký strojový čas, a platím jen za to, co konkrétně spotřebuju.

Nemusím tak zaplatit celý stroj, ale pokud ho používám deset minut denně, tak platím deset minut denně. A ta myšlenka se líbila i těm, kteří chtěli mít privátní cloud.

A z toho právě vznikla myšlenka prodávat infrastrukturu jako službu, formou pronájmu, kdy platíte jen to, co používáte. Zákazníkovi dovezeme veškerou potřebnou infrastrukturu, která přesně odpovídá jeho zátěži.

Poté uzavřeme smlouvu, na jehož základě zákazník i ve svém datovém centru platí jen to, co reálně využívá – procesorový čas nebo objem dat, co uložil do datových uložišť.

Co se ale stane, když se zátěž změní?

Jednak držíme určitou rezervu. Když tedy potřebujete vyšší výkon, tak si sáhnete do té rezervy a o to více zaplatíte.

Na měsíční bázi se potom se zákazníkem probírá kapacitní plán, abychom v případě velkého projektu byli připraveni na případný skokový nárůst infrastruktury.

V takovém případě potom dovezeme do datového centra třeba 30 procent kapacity v předstihu, aby měl zákazník dostatečnou rezervu na připravovaný projekt.

Pokud dojde k tomu, že zákazník využívá a platí jen 30 procent infrastruktury, co se stane s tím zbytkem? To tam necháte jako rezervu nebo to zase odvezete?

V zásadě ano, odvezeme. Nicméně to kolísání není z nuly na sto. Typicky se to pohybuje v řádu 10 až 30 procent. Typicky proto držíme dvacetiprocentní rezervu. Pokud dojde k dramatickému poklesu, tak samozřejmě železo odvezeme a použijeme ho pro jiného zákazníka. Pokud je potřeba výkon zvýšit, tak potřebnou kapacitu navýšíme.

To, předpokládám, přijede nějaká dodávka?

Ano, přijede dodávka a pracovníci servisního oddělení odinstalují část techniky nebo nainstalují novou.

Mluvil jste o tom, že tento model souvisí s udržitelností. Ale jak to popisujete, tak to bude hodně ježdění. Máte spočítáno, kolik ten koncept ušetří v rámci uhlíkové stopy tím, že nejede naplno nepoužívaná kapacita. A kolik oproti tomu dělá uhlíková stopa toho, že se neustále někam jezdí dodávkami?

Bavíme se o desítkách až stovkách počítačů. Díky tomu, že si zákazník v dlouhém nákupním cyklu musí kupovat hodně infrastruktury dopředu, tak často provozuje až o 40 procent infrastruktury více, než jí potřebuje. To je zhruba to, co se při používání infrastruktury jako služby uspoří.

Ale nějakou stopu asi bude mít i ta doprava.

To bude méně než jedno procento. Je to zcela zanedbatelné. A cesta se často spojí s pravidelnou údržbou systému, takže nedochází k dalšímu výjezdu k zákazníkovi.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám