Článek
Ve Spojených státech stojí galon benzínu 4,52 dolaru, tedy o 52 procent více než před válkou, napsal list The Economist. Částka odpovídá přibližně 24,8 korunám za litr. Podle citovaného amerického činitele přišlo o práci v USA přes milion lidí.
Tvrdě válka dopadla i na ropné monarchie, zejména na těžbu ropy a plynu, jejichž vývoz tvoří čtvrtinu příjmů těchto zemí. Export ropy Saúdské Arábie klesl od začátku války o třetinu, u Spojených arabských emirátů o polovinu. Bahrajn, Kuvajt a Katar prakticky nic nevyvážejí. Důvodem je zablokovaný Hormuzský průliv, jímž před únorovým útokem USA a Izraele na Írán proudila pětina obchodované ropy a plynu.
Škody mohou být dlouhodobé. „Jestliže budou obchod a lodní doprava omezené dalších více než pár týdnů, předpokládáme přetrvávající narušení dodávek. Trh se může normalizovat až v roce 2027,“ varoval ředitel ropné firmy Saudi Aramco Amin Nasir.
Světová ekonomika přitom není tak závislá na ropě jako v sedmdesátých letech. Podíl ropy a plynu na energetickém mixu klesá kvůli obnovitelným zdrojům – na globálních energetických potřebách se podílí necelými třiceti procenty, jak uvedla Mezinárodní agentura pro energetiku.
Svět ale spotřebovává dvakrát více paliva než na začátku sedmdesátých let. Zemní plyn hraje stále důležitější roli, protože se používá nejen k topení, ale i k výrobě elektřiny a v průmyslu.
„Svět po ropě zůstává v daleké budoucnosti,“ řekl listu The New York Times David Sandalow z Centra pro globální energetickou politiku Kolumbijské univerzity, který dříve působil v Clintonově a Obamově administrativě.
Ropa a plyn jsou proto stále nástroji geopolitiky, na což sázejí nejen USA, ale i Írán. „Stará hra se hraje ve větším rozsahu, než si lidé mysleli,“ řekl Elliott Abrams, který byl za první vlády amerického prezidenta Donalda Trumpa zvláštním zástupcem pro Írán a Venezuelu.
