Článek
„Spor se týká způsobu vyhodnocení nabídek a doložení požadované kvalifikace, nikoliv zadávacích podmínek soutěže,” řekl mluvčí ministerstva dopravy Tomáš Neřold. Poradce vybralo ministerstvo letos v srpnu. Vítězné sdružení podalo nejlevnější nabídku na poradenství za 26 miliónů korun.
Námitka druhého účastníka nemusí mít pro další pokračování soutěže fatální následky. I kdyby se společnost PwC odvolala k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), a ten jejím námitkám vyhověl, nemusel by se zřejmě celý tendr rušit a vyhlašovat nové výběrové řízení. Spor se tak týká pouze toho, který ze dvou nejvýše hodnocených účastníků nakonec bude vítězem.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Zrušení celého výběrového řízení by naopak pro ministerstvo dopravy představovalo další významnější komplikaci, neboť by nešlo o první zádrhel v soutěži na poradce k dostavbě D4 mezi Miroticemi a Milínem na Příbramsku. První tendr zrušil ÚOHS vloni v dubnu. Ministr dopravy Dan Ťok (ANO) přitom plánoval zahájit dostavbu D4 prostřednictvím soukromého koncesionáře už koncem roku 2015.
Podle antimonopolního úřadu byl pro české firmy diskriminační požadavek ministerstva, aby doložily účast na podobně velkém PPP projektu. Takovéto osvědčení by ale musely získat jen v zahraničí, protože v ČR dosud žádný takový projekt realizován nebyl. Projekt výstavby 32 kilometrů D4 mezi Milínem a Miroticemi na Písecku ministerstvo ocenilo na zhruba 25 miliard korun.
Debakl s Izraelci
Zapojení privátního kapitálu spočívá v tom, že stát do výstavby nevloží vlastní peníze, ale přenechá výstavbu kompletně na soukromém investorovi. Tomu pak platí za bezchybný provoz na daném úseku po předem sjednanou dobu.
Vyvarovat se ovšem ministerstvo dopravy musí chyb z minulosti. Před lety totiž nevyšel vůbec první pokus využít v Česku model PPP. Vláda Miloše Zemana v roce 2002 rozhodla, že tehdejší dálnici D 47 (dnes D1 v úseku Lipník nad Bečvou– Ostrava–Bohumín) vybuduje zmíněným modelem izraelská firma Housing & Construction.
Uzavřená smlouva za 125 miliard korun byla ale pro stát krajně nevýhodná a následující vláda Vladimíra Špidly ji proto v březnu 2003 vypověděla. O levnější vybudování D 47 se pak jako investor postaralo Ředitelství silnic a dálnic. Úsek nakonec stál 60 miliard korun. Stát však musel Izraelce za zrušení smlouvy odškodnit částkou 600 miliónů korun.
