Povinný sběr textilu drhne. Obce platí, ale kontejnery přetékají

„My musíme třídit, ale nikdo nemá povinnost textil od nás odebrat,“ prohlásila Olga Dočkalová, starostka jihomoravských Sudic a předsedkyně Komise životního prostředí Svazu měst a obcí. „Sběr textilu je desetkrát dražší než běžný odpad, dokonce dražší než ten nebezpečný,“ uvedla s tím, že když lidé nynější stav vidí, oblečení raději vyhodí do běžné popelnice. To pak skončí ve spalovně, recyklací neprojde.

Donedávna šla do spaloven a na skládky většina textilu, od letošního ledna musí obce zajistit sběr a umožnit další zpracování. Dohodly se na tom státy Evropské unie. Záměrem je zvýšit recyklaci a snížit množství textilního odpadu. V Česku ho domácnosti podle údajů ministerstva životního prostředí vyprodukují 60 tisíc tun ročně.

Kontejnerů přibývá, odpad se však zpracovat nedaří. V oboru působí zhruba desítka organizací, jedny předávají oblečení potřebným, jiné textil recyklují, další s ním obchodují. Některé obcím nabízejí kompletní službu – přistavení kontejneru, vyvážení a třídění. Obce platí za kontejner tři až pět tisíc korun ročně a poskytují na něj místo.

Po zavedení povinnosti se podle obcí a měst situace obrátila k horšímu. „Zpracovatelé nemají dostatečnou kapacitu, aby textil včas odvezli a využili. Až do loňska šlo přitom všechno téměř bez problémů,“ připomněla Lenka Koubková z Městského úřadu Tábor.

Ve chvíli, kdy kontejner přetéká a textil se povaluje kolem, urgují obce firmu, aby ho odvezla. Pokud to nezvládne, musí si obce poradit samy. Některé se snaží třídit svépomocí a vozit lepší kousky na charitu, jinde putuje vyhozené oblečení do spalovny.

„Máme dva dodavatele služeb, jednomu se chystáme smlouvu vypovědět. Kontejnery nevyváží dost často, je kolem nich nepořádek,“ popsala Kateřina Rambousková z městského úřadu v Dobříši. „Firma také žádá vyšší poplatek, příští rok by nás likvidace textilu stála přes sto tisíc. Hledáme nové dodavatele, těch je ale málo,“ řekla.

Potíže přidělává nejen množství, ale i kvalita textilu. Do kontejnerů podle jejich provozovatelů lidé často vyhazují věci, které tam nepatří. Mokré a špinavé oblečení, silně znečištěné kusy látek. Přibylo levného oblečení s krátkou životností, které se k recyklaci využít nedá. Typicky z asijských online tržišť.

„Materiál se zhoršil a je ho obrovské množství,“ sdělila Lenka Harcubová ze společnosti Potex, jedné z firem, které se sběrem a recyklací zabývají. Nyní jsou podle ní na hraně ekonomické výdrže. „Dostatečné kapacity k třídění nejsou nikde v Evropské unii. A stále rostou náklady,“ řekla s tím, že vydělané peníze nestačí na pokrytí nákladů.