Článek
Jde o jednu z méně nápadných částí nového evropského nařízení o obalech, takzvaného PPWR. Evropská komise ho navrhla v roce 2022 a po schválení Evropským parlamentem a členskými státy začalo platit letos v lednu.
„Pokud připustíte možnost, že u vás nakoupí někdo z Estonska, musíte to předem zaplatit, bez ohledu na to, jestli tam vůbec někdy něco prodáte,“ popsal na Facebooku český podnikatel Tomáš Houška.
Když český e-shop pošle zboží přímo zákazníkovi třeba do Estonska, musí se tam kvůli krabici a dalším obalům zaregistrovat a platit za jejich sběr a recyklaci. Nově si navíc musí v cílové zemi ustanovit zástupce, který tam za něj kontroluje, že firma pravidla plní.
Pro malé obchody je klíčové, že zástupce znamená pevný náklad bez ohledu na to, kolik zboží do dané země skutečně pošlou. Malé firmy ani prodejce s pár zásilkami nařízení z povinnosti obecně nevyjímá.
Zaplatím čtvrt milionu ročně navíc, spočítal si podnikatel
Houška si spočítal, že nejlevnější kombinace registrací a zástupců pro prodej po celé EU by vyšla asi na osm tisíc eur, tedy zhruba 200 tisíc korun ročně. Realističtější odhad je podle něj deset tisíc eur, asi 240 tisíc korun. V částce navíc ještě nejsou zahrnuté poplatky za skutečně odeslané obaly.
Stejný problém řeší obchodníci po celé unii. Německý e-shop Farbenfux dřív posílal zboží do 26 zemí, od 12. srpna jich nechal jen sedm. Do Finska, Švédska, Irska či Estonska podle firmy mířilo jen pár balíků ročně a místní zástupce by stál víc, než kolik tam obchod vydělal.
Sama EK to chtěla stáhnout. Státy včetně ČR byly proti
„Evropská komise dostala podnikatele v celé Evropě do situace, kdy sice stanovila spoustu byrokratických povinností, ale sama nedokáže vydat jasná a smysluplná pravidla,“ uvedl prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.
Paradoxní je, že samotná Komise označila povinnost místních zástupců za problém ještě před spuštěním nařízení. V prosinci 2025 navrhla ji až do roku 2035 pozastavit, protože by podle ní brzdila konkurenceschopnost evropských firem a přinášela zbytečné náklady a administrativu, hlavně malým a středním podnikům.
Proti pozastavení však měla výhrady většina členských států včetně Česka. Ne že by povinnost firmy nezatěžovala, obávaly se ale, že by její vypnutí ztížilo kontrolu zahraničních prodejců a některým umožnilo vyhýbat se placení poplatků za obaly.
Komise teď doporučila, aby národní úřady firmy bez zástupce zatím jen varovaly a se sankcemi počkaly. Samotnou povinnost to ale neruší a vymáhání zůstává na jednotlivých státech. Znovu by se měl problém řešit na podzim, pravděpodobně v říjnu, při jednání o takzvaném oběhovém hospodářství.
