Článek
Vyplývá to z propočtů Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) pro projekt Neviditelní. „Od roku 2019 sledujeme nárůst skupiny lidí starších padesáti let, kteří ztratili práci a nedaří se jim najít novou, ačkoli mají dlouhou pracovní historii, zkušenosti, odrostlé děti i chuť pracovat,“ řekla manažerka projektu Jana Pikardová.
Nezaměstnaní padesátníci a šedesátníci podle ní představují více než dvě procenta celkové pracovní síly v Česku.
Čísla CETA z velké části potvrzují i data Úřadu práce. Podle nich počet všech nezaměstnaných starších padesáti let mezi červnem 2019 a stejným měsícem letošního roku vzrostl o 43,7 tisíce na více než 117 tisíc.
Za poslední rok činil nárůst 17,4 tisíce. Do statistiky Úřadu práce jsou ale na rozdíl od CETA zahrnuti všichni nezaměstnaní v této věkové kategorii. Nejen ti, kteří shánějí zaměstnání dlouhodobě.
„Zvyšováním počtu nezaměstnaných rostou také přímé a nepřímé náklady, především na státní sociální podporu, na dávky v hmotné nouzi a zvyšují se i platby státu do systému veřejného zdravotního pojištění,“ konstatoval výkonný ředitel CETA Aleš Rod.
Na jednom nezaměstnaném podle něj stát tratí více než 551 tisíc za rok, od roku 2019 do roku 2023 se přitom tato částka téměř o 22 tisíc zvýšila. Důvodem jsou jak dávky, které tito lidé dostávají, tak to, že sami nic neodvádějí na daních či sociálním a zdravotním pojištění. Stát tak ročně přichází o 61,1 miliardy. Od roku 2019 tyto náklady o dvacet miliard vzrostly.
A tratí na tom i samotní nezaměstnaní padesátníci. Ročně kvůli tomu, že nemohou pracovat, přicházejí o 263 tisíc korun. Tedy o zhruba 22 tisíc měsíčně.
Firmy starším nevěří
Podle tří pětin Čechů brání firmám v zaměstnávání lidí starších padesáti let předsudky o jejich nižší výkonnosti a jazykových nebo technických dovednostech. To potvrzují i zkušenosti z praxe.
„Obrátil se na nás třeba pan Karel, zkušený právník se dvěma vysokými školami s podnikatelskou praxí. Když ukončil podnikání, zůstal dva roky bez práce. Narazil na krutou realitu, že starší uchazeče nikdo nechce,“ popsala situaci Kateřina Musilová z projektu Zlatá práce, který se na pomoc nezaměstnaným padesátníkům specializuje. Karel tak podle ní nakonec musel změnit obor.
Ne vždy je to ale možné. Například po šedesátce často nepomůže ani rekvalifikace. Například paní Jana z Ostravska, jejíž dosavadní místo bylo po čtyřiceti letech zrušeno, má vysokoškolské vzdělání a absolvovala i řadu kurzů.
„Pohovory jsou často nadějné, pak ale následuje zklamání, když vyberou vhodnějšího kandidáta,“ popsala svou zkušenost.
Na problematickou situaci na českém pracovním trhu poukázala nově i mezinárodní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, podle níž zvláště menší firmy starším pracovníkům moc příležitostí nedávají.
