Když sudy tančí. V Plzeňském Prazdroji vysmolují ležácké obry

Je to fuška, a taky trochu nebezpečná věc. „Běžte kousek dál! Co když ten sud někam ujede!“ rozhání fotografy bednářský mistr Karel Hofman.

Ví, o čem mluví. Tyhle sudy spolknou čtyřicet hektolitrů a váží až osm set kilo. A když do nich chlapi nalejí tři kýbly roztavené, dvě stě stupňů horké smoly a pečlivě je uzavřou, začne tanec. Doslova. Čtyři odvážlivci musí sud převrátit a pořádně ho na place rozkomíhat. „Aby se smola rovnoměrně rozprostřela po celém vnitřním povrchu a vytvořila na něm jeden až dva milimetry silnou vrstvičku,“ vysvětluje Petr Tůma, vedoucí úseku historických řemesel Plzeňského Prazdroje.

Po tomhle představení sud dovalí ke kanálku, vyndají z něj zátku, zasyčí to, vyvalí se kouř a přebytečná smola odtéká do přistavených věder. Tímto to ovšem nekončí. „Sud se ještě čtvrt hodiny nebo dvacet minut převaluje, kdyby jen tak stál, tvořila by smola rampouchy,“ podotýká Tůma.

Zatím vedle fachmani z celkem osmičlenné skupiny připravují další kousek. „Vždycky jich děláme kolem patnácti. Jednou várku na jaře, druhou na podzim,“ připomíná mistr Hofman. Proč? „Kvůli hygieně, čistotě. Sud se musí po naplnění a vyčepování vždycky znovu vysmolit,“ konstatuje Hofman.

V historických sklepích Prazdroje je sudů kolem stovky a rozhodně tam nejsou pro parádu. Tamní ochutnávka je zlatým hřebem prohlídek pivovaru. A především mají zdejší sládci neustálé srovnání, zda slavný ležák chutná z nejmodernějších tanků stejně jako před 181 lety, když ho tady uvařili poprvé.

Současné dřevěné sudy jsou ovšem podstatně mladší, všechny jsou vyrobené před asi dvanácti lety. „Další sud budeme dělat asi příští podzim, je to práce na pět neděl,“ podotýká Hofman.

Pivní sudy se bez smoly - tvoří ji směs čínské, kanadské a americké pryskyřice - neobejdou. „Pivo, na rozdíl od vína nebo destilátů, nesmí přijít se dřevem do styku, aby si zachovalo svoji chuť,“ upozorňuje Tůma.

Bednářů je jako šafránu a těch pivovarských ještě méně. Plzeňský Prazdroj dokonce usiluje a zapsání téhle tradice, kterou drží jako možná jediný velký pivovar na světě, do světového přehledu UNESCO. První dva kroky už mají za sebou. Na krajský seznam kulturního a historického dědictví se tohle řemeslo dostalo v roce 2017, o rok později se ocitlo i na celostátním.

„Snahy o zápis do UNESCO zbrzdil covid,“ upozorňuje mluvčí pivovaru Zdeněk Kovář. Pokračuje příprava podkladů k příslušné žádosti. Kdy odejde, je nicméně ve hvězdách.

„Prioritní je teď snaha zapsat do UNESCO českou pivní kulturu - letos se dostala na seznamy v Plzeňském a Jihočeském kraji, Český svaz pivovarů a sladoven bude teď usilovat o zápis na národní seznam. Česká hospoda je prostě fenomén, který nemá ve světě obdoby,“ uzavírá Kovář.