Článek
„Každý kilogram vodíku nahradí devět kilo nafty,“ zdůraznil pro Novinky jednoduchou rovnici Roy Campe, technický ředitel CMB.Tech.
Právě tato belgická společnost s namibijskou Ohlthaver & List Group nový podnik vytvořila. K vybudování pomohly Německo a Evropská unie, která namibijský vodíkový sektor spolufinancuje.
Evropské země na tom mají také svůj zájem. Místní výroba se bude zčásti vyvážet do Evropy ve formě amoniaku, který se využívá například k výrobě hnojiv. Jde ho navíc snadno skladovat.
Nově otevřený závod leží v poušti 15 kilometrů od přístavu Walvis Bay. Stál 30 milionů eur, tedy 730 milionů korun. K výrobě vodíku využívá sluneční energii, na ploše 6,5 hektaru zahrnuje fotovoltaický park, bateriové úložiště i výrobnu plynu.
Vodík je k dispozici na veřejné čerpací stanici nákladním automobilům a těžkým vozidlům. V nádržích ho výrobce nabídne také traktorům, vlakům a lodím.
Při slavnostním otevření označil namibijský premiér Elijah Ngurare místní závod za začátek nové kapitoly v průmyslové a rozvojové transformaci země. Namibie je druhou nejřidčeji obydlenou zemí světa a trápí ji extrémní nedostatek srážek. V koloniální době patřila Německu, později byla pod správou Jihoafrické republiky. Nezávislost získala v roce 1990.
Závod u Walvis Bay dokáže připravit zhruba 185 tisíc kilogramů vodíku za rok. Po rozšíření výroby bude schopen ročně produkovat přes 400 tisíc kilogramů. Plyn půjde především na domácí trh.
„V Evropě chtějí všichni pohon na vodík, omezením je ale dojezd. V Namibii je potřeba překonat velké vzdálenosti, proto je řešením kombinovaný pohon,“ popsal Campe.
Nákladní vůz na kombinovaný pohon ušetří díky vodíku asi třetinu emisí. „U lodí, které se pohybují konstantní rychlostí, může být úspora emisí až 85 procent,“ řekl manažer. Zatím je podle něj pohon výhradně na vodík drahý, ale i úspora třetiny nafty je vysoká.
A jak vodíkové auto v Namibii vypadá? Za kabinu řidiče se přidají plynové nádrže s kapacitou 180 litrů. Naplnění trvá zhruba 15 minut, kamion pak na plyn ujede 600 kilometrů. Zbytek trasy jede na naftu. K vlakům se přidává vodíkový vagon za lokomotivu.
Výroba vodíku je však stále dražší než pořízení nafty. Podle Campeho je to malým objemem produkce, po rozšíření se má dostat na úroveň cen zemního plynu LNG.
Závod ve Walvis Bay představuje první krok. Poblíž 60 kilometrů vzdáleného města Arandis, kde se těží uran, má vzniknout fotovoltaický park s milionem a půl solárních panelů. Vodíku bude moci vyrobit stokrát víc než nynější závod.
Umístění obou u přístavu je strategické. „Může se stát africkou centrálou a zásobit západní pobřeží kontinentu i Evropu,“ uvedl Campe. Podle něj má CMB.Tech dostatek lodí, které dovezou produkci zákazníkům. „Vyplatí se vyrábět tam, kde je to nejlevnější a náklad přepravit po moři,“ prohlásil.
