Jurečka: Chceme prodloužit zkušební lhůtu v práci

Od příštího roku chcete změnit systém sociálních dávek. Proč?

Cílem je zjednodušit dávkový systém, zdigitalizovat ho a naplnit princip toho, že dávky nemohou být životní styl. Má pomáhat těm, kdo pomoc opravdu potřebují, a motivovat lidi, aby se vlastní aktivitou dostávali do plnohodnotného pracovního života.

Kdybych to měl říci jednoduše, nová dávka bude pomáhat lidem, kteří v zásadě práci mají, ale mají třeba více dětí v domácnosti. Nebudeme je zatěžovat nějakou zbytečnou složitou byrokracií.

Pak budeme schopni podívat se velmi efektivně na lidi, kteří mají dávky jako životní styl a říci: Nemáte déle než půl roku práci, chceme s vámi aktivně řešit, jak ji najít.

Zaměříte se vedle hledání práce i na jejich další problémy?

Pokud budou mít další potíže, jako třeba násobné exekuce, nasměrujeme je třeba na dluhovou poradnu. Zkrátka když člověk nebude mít práci déle než půl roku, sestavíme s ním aktivizační plán a budeme s ním řešit celý řetězec problémů, který má.

Nová dávka má nahradit přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí. Jak bude konstruována?

Zohlední všechno to, co dnes tyto čtyři dávky řeší. Bude pokrývat náklady na bydlení či jejich část a náklady spojené s výchovou dětí. Pomůže lidem, kteří mají velmi nízké příjmy, nebo jsou dokonce bez příjmů.

Nové na tom bude to, že to bude přehledné a odstraní to nedostatky, které jsou tam dnes. Například to, že kvůli jedné koruně příjmu často přijdete o významnou část, nebo dokonce o celou podporu. Zároveň tu bude i přímá motivace, ocenění člověka, který se chce vrátit na pracovní trh, nebo už se dokonce vrátil.

Lidem se má dávka snižovat, pokud nebudou pracovat nebo se o to nebudou aspoň snažit. Nepoškodí to spíše jejich děti?

Systém odlišuje skupiny zranitelných osob, ať už jsou to rodiče malých dětí, lidi se zdravotním postižením, nebo lidi důchodového věku, kteří pracovat nemohou. Na tyto životní situace pamatujeme. Na druhou stranu si stojíme za tím, že i dítě má vidět rodiče, který se snaží pracovat, když je v produktivním věku.

Část dávky, která se týká nákladů na výchovu dětí, domácnosti nedostanou, když jeden z rodičů nevyvíjí pracovní aktivitu. Pokud má pak dítě problémy se školní docházkou, může být tato část až na čtvrt roku odebrána. Není to přísné?

Rodič má zodpovědnost také za výchovu, za to, že posílá dítě do školy. Je to obecná povinnost, kterou má v této společnosti každý rodič.

Nově má být u dávky i majetkový test. Jak bude vypadat?

Bude zohledňovat majetek všech členů domácnosti. Konkrétně nás budou zajímat nemovitosti, motorová vozidla a úspory. Bude povolena jedna nemovitost k bydlení, pokud v ní domácnost žije, a další nemovitost k trvalému bydlení nebo k rekreaci. Protože celá řada lidí má navíc třeba byt po babičce, který uchovává pro své děti, až dospějí. To je zodpovědné.

A pak bude možné vlastnit jedno auto na každého dospělého člena domácnosti.

A jaké budou moci být úspory?

Na jednočlennou domácnost to bude 200 tisíc korun, na dvoučlennou 250 tisíc, na tříčlennou 300 tisíc, na čtyřčlennou 350 tisíc a na pěti– a vícečlennou 400 tisíc korun.

Speciální kategorií budou úspory ve stavebním spoření nebo penzijním připojištění. Na ty lidem sahat nebudeme, nebudou to peníze, které by hrály v majetkovém testu roli.

Jednáte o penzijní reformě s prezidentem a opozicí. Šéf ANO Andrej Babiš se nyní vyjádřil, že je proti zvyšování věku pro odchod do důchodu. Má smysl v jednáních pokračovat?

Budu se minimálně do druhého čtení ve Sněmovně snažit hledat shodu s opozicí na tom, jak nastavit dlouhodobě udržitelnou důchodovou reformu. Jestli do toho chce Andrej Babiš se svými předchozími výroky, kdy byl ministrem financí a premiérem, hodit vidle a předvést otočku o 180 stupňů, je to jeho odpovědnost vůči společnosti a státu. Ale já o tom budu jednat.

Je samozřejmě otázkou, a to si musíme říct, s jakým mandátem kdo na ta jednání chodí. Já tam chodím s mandátem za celou vládní koalici. A byl bych rád, kdyby tam zástupci ANO přicházeli s plnohodnotným mandátem opozičního hnutí.

ANO kritizuje způsob, jímž by se měl věk odchodu do důchodu zvyšovat. Pokud se s ním přece jen shodnete na navyšování, jste připraven navrhnout i jiné řešení?

Jasně jsem řekl, že jsem v rámci kompromisu připraven na nějaké úpravy. Můžeme se bavit o tom, jestli to má být automat, jak je navržen teď, nebo jestli to má být období nějakých pětiletých demografických cyklů, aby to bylo ještě lépe rozloženo. Ale uvidíme, jestli a kam se v těch dalších týdnech posuneme .

K jakým změnám jste v již navržené reformě například svolný?

Jsem otevřen diskusi o tom, jak parametry průběžného pilíře, ze kterého se platí státní důchody, modifikovat či upravovat.

Ale za mě platí podstatná věc. Totiž pokud dnes nebudeme dělat nic, tak v roce 2050 reálně hrozí, že systém bude ročně v deficitu pěti procent HDP. To je v dnešních cenách minus 350 miliard korun. Reformou spějeme k tomu, že by deficit mohl být mezi 1,5 až dvěma procenty. Minimálně tři procenta tedy reformou stahujeme.

Z mého pohledu je klíčové nevyprázdnit smysl, proč tu reformu děláme. Byl bych rád, aby se předpokládaný deficit nenavýšil nad dvě procenta HDP.

Taky chystáte novelu zákoníku práce, v níž se mají zpružnit podmínky na pracovním trhu. Jak?

Například více umožníme elektronickou komunikaci mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, aby jejich pracovní vztahy byly flexibilnější. Už jsme nějaké úpravy udělali v minulé novele, ale rozhodně to pořád neodpovídá úrovni 21. století.

Pak jsou tam prvky, které se budou týkat větší flexibility při stanovení zkušební doby. Firmy podle svých poznatků z praxe říkají, že pro náročnější profese je dnešní zkušební doba příliš krátká na to, aby byly schopny vyhodnotit, jestli je člověk na danou pozici opravdu vhodným adeptem.

Do konce dubna bychom měli zveřejnit podrobnosti novely.

Zkušební doba by se může prodloužit ze tří měsíců na čtyři u běžných zaměstnanců a ze šesti měsíců na osm u pracovníků na vedoucích pozicích. To znamená, že by to čekalo třeba i prodavačky a skladníky v supermarketu?

Je to jedno z opatření, které zvažujeme. Navrhujeme, aby byla možnost prodloužit zkušební lhůtu, protože v celé řadě situací se dneska zaměstnavatelé potýkají s tím, že tříměsíční zkušební lhůta na poznání produktivity a kvalit daného člověka není dostatečná.

A bude v novele možnost výpovědi bez udání důvodu?

Nikdy jsem nehovořil o tom, že to chci do novely dát. V návrhu, který připravilo ministerstvo práce, nebude. Vždycky jsem říkal, že to pro mě není téma. Není totiž vyřešena celá věc následných opatření.

Ve státech, kde je velká míra flexibility, se totiž řeší úplně jinak otázka sociální podpory pro lidi, kteří práci ztratí. My bychom si museli říct, jaké by měly být nástroje podpory takových lidí a jakým budeme způsobem garantovat, aby při použití tohoto opatření neztratili svoji životní úroveň.

Mohla by se ale změnit výpovědní lhůta? Hovoří se o tom, že by její termín začal běžet už s jejím podáním, nikoliv prvním dnem následujícího měsíce?

To je také jedno z opatření, o kterém se vede debata. Vážně se o něm uvažuje.

A jak ty změny pomohou ekonomice? Nebude to tak, že to jenom spíš poškodí zaměstnance?

Flexibilní pracovní trh, který je ale zároveň ve své flexibilitě bezpečný i pro samotné zaměstnance, je něčím, co ekonomice může pomoci. Ale samozřejmě že vždycky u těchto změn musíme vidět dopady na konkrétního člověka. To je pro mě zásadní kritérium.

Nejsou podobné změny v zákoníku práce spíše tématem ODS než KDU-ČSL? Přece jen jste chtěli být sociálním svědomím vlády…

Prezentuji tady věci, které si myslím, že jsou bezpečné. A pak jsou tam kroky, které jsou naopak výrazně ve prospěch zaměstnanců. Třeba garance, že v okamžiku, kdy se budou vracet po porodu nebo mateřské do práce, bude firma muset zaručit ne jakékoliv místo, ale to konkrétní pracovní místo, na kterém do té doby působili. V novele je celá řada opatření, která naopak posilují postavení zaměstnanců.

Namátkou jaká?

Nechám si to na představení kompletní novely. Ale jsou tam třeba i věci, které posilují sociální dialog a roli odborů.

Když už jste mě tu popíchl se sociálním svědomím…, navrhl jsem tam automatické zvyšování minimální mzdy. Třicet let se tady o tom jen vedla debata. A přitom se minimální mzda za sociálnědemokratických premiérů a ministrů práce potácela mezi 32 a 39 procenty průměrné mzdy.

My trajektorii růstu minimálních mezd nasměřujeme k padesáti procentům. To je něco, co by od naší vlády čekal před dvěma roky málokdo. V roce 2029, kdy dosáhneme té cílové hodnoty, by se měla minimální mzda blížit třiceti tisícům korun. Nárůst je velmi výrazný.

Chcete zvýšit i příspěvek na péči ve druhém až čtvrtém stupni, ale ne v prvním, nejnižším. Přitom ještě nedávno jste navrhovali, aby rostl první stupeň a ty další ne. Kdy jste změnili názor?

Nejde o změnu názorů, nýbrž o dohodu a o kompromis, který se podařilo nalézt včetně toho, že celková vynaložená částka je nakonec vyšší, než se původně v našem návrhu předpokládalo. Ročně je v tom navýšení přes sedm miliard korun.

Pro mě ten kompromis je strašně cenný v tom, že jsme dokázali vyjednat výrazné zvýšení především pro třetí a čtvrtý stupeň s důrazem na lidi, kteří jsou v domácí péči. Cílíme tak na ty, kdo nejsou schopni každodenní život bez podpory sociálních služeb zvládnout.

Budete u příspěvku měnit ještě něco jiného?

Chci se podívat na změny parametrů, protože nejsou objektivně nastaveny. Dost často ani způsob posuzování není férový. Je tam relativně krátké sociální šetření, které nemá jasné bodování schopností daného člověka. Je striktně postaveno, jestli sám zvládá čtyři, šest, osm každodenních činností z deseti. Například jestli se dokáže sám najíst, obléknout. Když se podívám na jiné evropské modely, je to v nich nastaveno objektivněji.

Také jsem slíbil, že chci dotáhnout pátý stupeň, protože jsou lidé, kteří potřebují péči 24 hodin denně sedm dnů v týdnu.

Nově chcete definovat nadregionální sociální služby, třeba u tlumočení pro neslyšící. Ty se ale obávají, že nedostanou dotace na činnost nebo jim přibude administrativa.

Není to tak. Naopak dnešní situace je specifická v tom, že sice máme takzvanou nadregionální síť, ale ta není v zákoně ukotvena. Kdyby se tedy nějaký ministr rozhodl, že jim nevyplatí finanční prostředky, tak s tím poskytovatelé vůbec nic nenadělají, protože nemají oporu v zákoně. My do toho zákona pouze vkládáme to, že tato síť je definovaná, že se s ní počítá, že stát je za ni zodpovědný a má ji také financovat.

Taky reagujeme na nálezy z auditů. Snažíme se v té síti nastavit určitý pořádek, aby se služby realizovaly efektivně, hospodárně a ve prospěch jejich klientů.

Nebylo lépe to s nimi napřed probrat a pak tu změnu udělat?

Měl jsem s nimi jednání. Není to tak, že by s nimi nikdo nekomunikoval.