Článek
V současnosti je italský systém nastavený tak, že se věk pro odchod do penze průběžně posouvá podle očekávané doby dožití. Nyní činí právě 67 let, od ledna 2027 by měl narůst o tři měsíce. Způsob výpočtu zavedla země během dluhové krize Eurozóny započaté v roce 2009, kdy se snažila obnovit důvěru finančních trhů.
Odbory však požadují, aby se automatické zvyšování hranice zastavilo. A vláda jim nyní začala naslouchat. Itálie je třetí největší ekonomikou Evropské unie, její hospodářská a finanční kondice se proto podepisuje na zdraví celé sedmadvacítky.
„Pokud máte důchodový věk v 67 letech, je to obrovský problém,“ citoval list The Financial Times Claudia Durigona, senátora vládní strany Liga, do níž patří i Meloniová. Durigon dříve působil jako tovární dělník a odborový předák, nyní je náměstkem ministra práce.
Durigon řekl, že někteří starší dělníci při obsluhování těžkých strojů zemřeli. Spojování věku pro odchod do důchodu a průměrné délky dožití pak označil za „bestiální politiku vůči pracujícímu člověku“.
Ekonomové však upozorňují, že pokud by vláda důchodový věk skutečně zmrazila, vyslala by investorům negativní signál.
Italský nezávislý parlamentní rozpočtový úřad odhaduje, že náklady na důchody by v takovém případě do roku 2040 vzrostly o 0,4 procenta hrubého domácího produktu. Poměr dluhu k HDP by v následujících šesti letech stoupl na 139 procent, o sedm procentních bodů více, než se dosud předpokládalo.
Debaty o zvyšování věku pro odchod do penze se vedou napříč Evropou. V končícím volebním období si jimi prošlo i Česko. To nyní počítá s postupným zvyšováním právě na 67 let.
Novela zákona, která důchody reformuje, platí v Česku od letošního ledna. Favorit říjnových voleb, hnutí ANO, nicméně říká, že v případě vítězství vrátí hranici zpět na 65 let.
