Článek
Po dokončení administrativního procesu může Canberra očekávat dalších 91 kontejnerů. Dalších 156 z této várky kontejnerů si mají převzít Spojené státy, Velká Británie, Nový Zéland, Španělsko a Belgie.
Jakarta uvedla, že od začátku roku v indonéských přístavech zadržela 2000 kontejnerů. Z nich 331 odeslala do země původu. Dalších 216 poputuje do Francie, Německa, Řecka, Slovinska, Japonska, Hongkongu a Kanady.
Příjemci kontejnerů byly indonéské firmy, které za zpracování odpadu dostaly zaplaceno. Kritici stávajícího systému však upozorňují, že výrazná část importovaného odpadu proudí nezpracovaná do indonéských přístavů, odkud putuje rovnou do moře.
Filipíny vrátily Kanadě 1500 tun odpadu
Podobně jako Indonésie se na přelomu května a června zachovaly Filipíny, když poslaly do Vancouveru 1500 tun odpadu, které Kanada do asijské země vyvezla v letech 2013 a 2014.
Filipínský prezident Rodrigo Duterte dokonce Kanaďanům pohrozil, že s nimi přeruší diplomatické styky a odpad vysype do jejich vod, pokud nebudou jednat dostatečně rychle.
Letitý odpadkový kolonialismus
Ještě v roce 2012 zhruba padesát procent světového odpadu proudilo do Číny. Ta se však v loňském roce této praktice postavila a zakázala dovoz plastového a dalšího odpadu. Západní země proto hledají další místa, kam by mohly posílat odpadky. Kromě Indonésie a Filipín jde například o Vietnam, Thajsko nebo Malajsii.
Ačkoliv se problému dostává větší pozornosti především v poslední době, hovoří se o něm již zhruba čtyři desetiletí. V 80. letech se také v této souvislosti začalo hovořit o takzvaném „odpadkovém kolonialismu“.
Rozvíjející se země, do kterých západní státy začaly svůj odpad vyvážet, často postrádaly technologie, aby ho dokázaly adekvátně skladovat nebo zpracovat. V roce 1989 v reakci na tento problém vznikla takzvaná Basilejská úmluva, která má omezovat pohyb nebezpečných odpadů přes hranice. Často je však porušována či obcházena. USA ji podepsaly, ale neratifikovaly.
