Článek
Laboratoř Eurofins Czech Republic zkoumala u všech vzorků strukturu masa, podíl drti, obsah soli, rtuti, tuků a další ukazatele. Každá konzerva byla rozdělena do pěti podvzorků, aby bylo možné posoudit i rozdíly v rámci jedné šarže. V České republice stály všechny testované konzervy shodně 49,90 korun. V Německu jsme v době nákupu zaplatili 1,39 eura v Lidlu (asi 34 korun) a 1,69 eura v Kauflandu (asi 41 korun).
V testu věnovali pozornost podílu celistvých kusů masa a množství rozpadlé drti. Rozptyl byl překvapivě velký, například u německého Lidlu kolísal podíl drti mezi 21 a 40 procenty, u českého Lidlu mezi 13 a 34 procenty, a výrazně se lišily i podvzorky ve variantách s olivovým olejem. Právě tato variabilita je pro konzervovaného tuňáka typická, protože různé části rybího masa se vlivem tepelné úpravy chovají odlišně a druhy tuňáka (zde nejčastěji používaný skipjack versus pevnější yellowfin) mají rozdílnou strukturu svaloviny. Proto se tuňák v konzervách někdy drolí více a jindy méně.
Testy potravin na Novinkách
V minulosti byla dvojí kvalita potravin v Česku velké téma. Jsou stále prodávány v německých a českých supermarketech výrobky rozdílné kvality? Novinky ve spolupráci s renomovanými laboratořemi připravily seriál testů, ve kterých najdete odpovědi.
„Nelze říci, že mezi jednotlivými vzorky existují prokazatelné kvalitativní rozdíly z hlediska množství kusů masa a rozpadlé drti. Obsah konzerv všech vzorků odpovídá očekávané kvalitě na trhu a očekáváním spotřebitele,“ shrnul Jan Pivoňka, pod jehož vedením testy probíhaly.
Sousední vzorky slanější
Kde se ale rozdíly mezi českými a německými vzorky ukázaly výraznější, byl obsah soli. Německé konzervy měly podle chemické analýzy vyšší hodnoty, tuňák z německého Lidlu obsahoval 0,79 procent soli. Oproti tomu česká varianta z Kauflandu měla dokonce jen 0,26 procent soli. Chuťově tedy může být tuňák z německého obchodu výraznější, ale pro spotřebitele sledující příjem sodíku představují české výrobky příznivější volbu.
Další parametry byly mezi zeměmi srovnatelné. Obsah rtuti se ve všech případech pohyboval bezpečně pod evropským limitem 1 mg/kg pro konzervovaného tuňáka; nejvyšší naměřená hodnota byla 0,37 mg/kg v českém Lidlu. Tuňák obecně patří mezi ryby, které mohou kumulovat rtuť, ale konzervy obvykle obsahují menší druhy, u nichž bývají hodnoty nižší než u velkých čerstvých tuňáků. To však nic nemění na doporučení odborníků, že děti a těhotné ženy by měly konzumaci tuňáka omezovat.
Z testu byly patrné i rozdíly v obsahu tuku: nejvyšší hodnotu měl tuňák z německého Lidlu, což odpovídalo hutnější, olejem více nasáklé konzistenci. Výživové složení ovlivňuje i použitý olej – tuňák v olivovém oleji mívá vyšší podíl mononenasycených mastných kyselin (včetně omega-3). To může jemně ovlivnit nejen výživovou hodnotu, ale i chuť jednotlivých produktů.
Hodnoty bílkovin, vody či těžkých kovů, jako je kadmium a olovo, byly v normě a mezi jednotlivými výrobky se zásadně nelišily. Celkově tak test ukázal, že kvalita masa a složení konzervovaného tuňáka jsou v českých i německých obchodech srovnatelné. Rozdíly, které jsme zaznamenali, zejména v obsahu soli, odpovídají spíše preferencím spotřebitelů a technologickým volbám výrobců než systematické dvojí kvalitě.
