Článek
Tou nejzákladnější dovedností, na kterou by se měli rodiče se svými potomky zaměřit, je sledování zůstatku a pohybu na účtech. Když totiž dostanou děti kapesné v hotovosti, v peněžence vidí, kolik jim ještě zbývá, a učí se to víceméně automaticky. U peněz v digitální podobě to ale vždy neplatí.
„Při platbě kartou nevidí peníze fyzicky odcházet, a proto si nemusí vždy uvědomovat, kolik už utratilo,“ konstatovala Lucie Leixnerová z Komerční banky.
Dá se namítnout, že se to dítě naučí časem automaticky i na bankovním účtu. Ale to je často za cenu tvrdých nárazů, navíc tuto dovednost nezvládá mnohdy dobře ani mnohý dospělý.
Podle Petra Plocka z UniCredit Bank je nejdůležitější vytvořit už u mladších dětí z kontroly účtu běžný návyk, nikoliv povinnost. „Rodiče mohou dítě vést k tomu, aby se na svůj účet podívalo například jednou týdně a společně si si s ním projít, co se na něm změnilo,“ poradil s tím, že je dobré klást potomkovi otázky typu, za co daný týden utratil nejvíc a kolik mu zůstalo.
„Postupně si tak osvojí přemýšlení o penězích a začne účet vnímat jako praktický nástroj pro správu vlastního rozpočtu,“ dodal.
Ruku v ruce s tím jde i plánování výdajů, které člověk v následujícím měsíci má. Koneckonců to zná každý dospělý, který má nastavené pravidelné platby. „Je dobré začít v malém, syn nebo dcera by měli mít své měsíční nebo týdenní kapesné rozdělené na část ‚můžu utratit‘ a část ‚chci ušetřit‘,“ řekl Filip Hrubý z České spořitelny.
Nechte dítě platit obědy, zlepší to jeho plánování
Podle Petra Milaty z ČSOB jsou velmi užitečné také konkrétní cíle. „Když si dítě chce našetřit například na sportovní vybavení, hru nebo jinou odměnu, mnohem lépe pochopí význam odkládání peněz,“ uvedl. Právě odložení okamžité spotřeby navíc patří mezi nejcennější finanční dovednosti do budoucna.
Rodiče podle něj mohou dítě zapojit i do běžných nákupů. Například mu svěřit určitou částku a nechat ho rozhodnout, jak ji využije. Dítě pak vidí souvislost mezi cenou výrobků, vlastními možnostmi a potřebou plánování.
„Někteří rodiče například zahrnují do kapesného výdaje na obědy, dopravu nebo další pravidelné potřeby a nechávají dítě, aby si je hradilo samo,“ doplnila k tomu Leixnerová.
Zapomenout by se nemělo ani na bezpečnost. Zvláště v okamžiku, kdy zde divoce řádí různí kyberšmejdi a jsou jim schopni naletět i dospělí inteligentní lidé. „Dítě by mělo od začátku vědět, že PIN, hesla a další přístupové údaje jsou soukromé, kartu nemá půjčovat jiným lidem a údaje z ní nemá bez rozmyslu zadávat na internetu,“ upozornila Tereza Ryšanová z Moneta Money Bank.
Dítě by také mělo vědět, co dělat při ztrátě karty nebo pokud objeví platbu, kterou neprovedlo. „U starších dětí je vhodné mluvit také o podvodných zprávách, odkazech nebo falešných internetových obchodech,“ doplnila Ryšanová.
Výhodná koupě se může
Do podobné kategorie pak spadá to, že by měli rodiče dětem vysvětlit, že ne každá výhodná nabídka je skutečně výhodná. Danou věc totiž nemusí ve skutečnosti vůbec potřebovat nebo se na ni mohou nabalovat další dodatečné platby.
„Dítě by mělo pochopit i rozdíl mezi běžným účtem a spořením. Jednoduše řečeno, běžný účet je každodenní peněženka, zatímco spořicí účet funguje jako moderní kasička. Je vhodné děti učit, že část peněz je určena k utrácení a část k odkládání na budoucí cíle,“ zakončil Milata.
