Česko bude muset dovážet víc plynu

Jaké očekáváte ceny plynu pro příští rok? Na nizozemském obchodním uzlu TTF je roční kontrakt za 40 eur za megawatthodinu.

Půjde to níže, protože 40 eur je moc. Jde ale o to, přejít na dlouhodobé kontrakty a burzu mít jen jako doplněk.

Zvládla Evropa odklon od ruského plynu?

Ruský plyn jde teď částečně jen na Slovensko, do Maďarska a Rakouska. Zkapalněný ruský plyn nakupuje jen Španělsko.

Veškerý plyn z Ruska, který dříve představoval asi 140 miliard kubíků ročně, byl kromě asi osmi procent nahrazen novými instalacemi stanic na LNG. V této chvíli je nabídka a poptávka vyrovnaná. A protože se staví další terminály, směřuje to k převisu nabídky, což je moment, kdy může cena klesat.

Je ale rozdíl mezi Českem s Polskem a západní Evropou, protože ta se s výjimkou Německa už před dvaceti lety vyrovnala s uhlím. U nás a v Polsku je substituce uhlí nezbytná, takže budeme do budoucna potřebovat dvanáct miliard kubíků plynu ročně, pokud mají být plynem nahrazeny uhelné elektrárny, které mají regulační výkon, a teplárny.

Loni byla v Česku spotřeba jen sedm a půl miliardy kubíků, budeme mít kde ten plyn navíc vzít?

Budeme. Důležitá věc ale jsou dlouhodobé kontrakty. Evropská komise asi před patnácti lety vydala takzvaný energetický balíček číslo tři. Říkal, že se musí oddělit vlastnictví potrubí a plynu. Takže vznikla skupina obchodníků a skupina dopravců plynu. Ale Komise s tím spojila i nedoporučení uzavírání dlouhodobých kontraktů.

To bylo nerozumné. Teprve krize, co přišla předloni, ukázala, že jsou nezbytným prvkem stability. Teď už se akceptují a mezi obchodníky a producenty hojně podepisují. ČEZ má v nizozemském Eemshavenu střednědobý kontrakt a všichni velcí obchodníci v Evropě už uzavřeli kontrakty na dovoz na dvacet pět až třicet let, čímž se do jisté míry předurčuje cena.

Kapacita LNG v Eemshavenu pro Česko jsou tři miliardy kubíků ročně do roku 2027. Není to málo?

V současné době ano. To, co v této chvíli potřebujeme, je získat polovinu, nebo aspoň třetinu kapacity připravovaného stacionárního terminálu v německém Stade. Kdybychom tam měli zásobník s velkou kapacitou, který by se dal průběžně doplňovat, bylo by to velice dobré.

Potřebujeme ještě další, je tady možnost, že bychom brali z Itálie, kde mají reverzní plynovody. Potřebujeme kontrakty na osm nebo devět miliard kubíků ročně a během dalších čtyř let je doplnit až na dvanáct miliard kubíků.

Stát ovládnul podzemní zásobníky plynu a ministři mluví o zajištění bezpečnosti. Je to skutečně klíčová infrastruktura?

Pořád se hovoří o podzemních zásobnících jako o klíči k bezpečnosti. Zásobník ale není bandaska v garáži, ze které si dolejete, když vám náhodou dojde v nádrži nafta. Zásobník je provozní součást plynárenské soustavy. To, co je naprosto klíčové v plynárenství, je takzvaná základní dodávka plynu. Tedy pravidelná dodávka, rozložená v roce, jejíž objem je roven celkové roční spotřebě.

O plynu se ale hovořilo jen jako o překlenovací surovině, než už nebude potřeba…

Co se týče evropské soustavy a perspektivy plynárenství, jsem přesvědčen, že jde hluboko za rok 2050. Už jenom proto, že i významné evropské společnosti právě upisují dlouhodobé kontrakty za hranici toho roku. Mám pocit, že plyn bude nakonec přijat jako ekologické palivo, kterým v podstatě je.

K čemu má sloužit ten regulační výkon plynu, o němž jste hovořil?

Máme Kirchhoffův zákon o elektrickém obvodu. Vše, co do něj vstupuje, musí ve stejném množství vystupovat. Proto je tady dispečink. Když to velmi zjednoduším, máte dva budíky a dráty k elektrárnám, kterými připojujete potřebný výkon do sítě. Sledujete spotřebu, což je jedna ručička. A ta druhá je výroba, která jde do sítě. Ty ručičky musí jít naprosto paralelně, jinak se soustava rozpadne.

Aby byl neustálý soulad mezi výrobou a spotřebou, musíte mít takzvané regulační výkony, které se u nás zajišťují pomoci uhelných elektráren.

Existují ještě takzvané špičkové elektrárny pro situace, kdy spotřeba krátkodobě vystřelí nahoru. Tam použijete vodní elektrárny, ty dají velmi vysoký okamžitý výkon, ale jen po krátkou dobu. Typickým příkladem jsou přečerpávací elektrárny.

A co jsou ty plynové?

Ty můžeme zařadit mezi špičkové i regulační elektrárny.

Kvůli ceně emisních povolenek začne být uhlí za šest až sedm let nepoužitelné, protože cena elektřiny nebo tepla z něj bude nesmyslně vysoká.

Měli bychom využít toho, že v EU máme dvě výjimky z taxonomie. Jednou jsou jaderné elektrárny, ale další jaderná elektrárna v tomto případě nepomůže, protože s uhlím vypadne regulační výkon.

Ten můžeme dílem nahradit zelenou elektřinou, která je však bez záruky, protože když nefouká vítr nebo nesvítí slunce, tak elektřina není. Takže musíme mít zálohu v plynu. Během několika let budeme nuceni vyměnit veškeré uhelné elektrárny nejspíše za plynové.

Nemohly by pomoci malé modulární reaktory?

Velice často zaznívá myšlenka, že se budou stavět malé modulární elektrárny, které mají plynulý regulovatelný výkon a mohly by uhelné elektrárny nahradit. Nedávno spustili první takovou jednotku v Číně. Nejsou ale známa žádná čísla ani parametry, je to experimentální jednotka.

Druhá jednotka byla nedávno ve Spojených státech zavřena, protože náklady, které postupně rostly, překročily veškeré povolené limity. Jinými slovy, počítat s modulárními elektrárnami je sice hezké, ale je to utopie. Plyn oproti tomu máme aktuálně k dispozici.

Jaký očekáváte vývoj u ceny elektřiny?

Máte regulovanou složku ceny a ta bude růst a postupně tvořit velkou část té celkové. Jednak je potřeba udržovat distribuční soustavu, ale také ji posílit. U elektřiny je totiž ještě nový trend, a to komunitní energetika – co střecha, to solár. Abyste elektřinu mohli udat na trhu, je potřeba velice posílit síť. A to znamená poměrně značné investice, které se musí promítnout do regulované části ceny.

A pak je cena silové elektřiny, kterou tvoří dodavatelé. Třeba ceny ČEZ jsou vysoké, jenže on nemůže dělat nic jiného, protože je to klasická akciová společnost a musí maximalizovat zisk.

Celková cena tedy poroste. Nebude to asi žádné drama, ale rozhodně nebude klesat.

Jak to bude s regulovanou částí ceny v plynárenství?

Regulovaná část za předpokladu, že bude nadále klesat spotřeba, trochu poroste, ale ani to žádné drama nebude. Plynárenství v současnosti nevyžaduje žádné rozsáhlé investice.

Stát prostřednictvím společnosti ČEPS koupil provozovatele plynovodů Net4Gas. Co vy na to?

Je to výhodné, protože jde o zdrojový plynovod pro Česko, kudy se k nám dostává plyn ze zahraničí. A nemít ho, tak nemáme jak plyn přepravit spotřebitelům.

Kdybych měl nabídnout výhled dopředu, tak věřím, že Ukrajina válku vyhraje, a pak tady máme plynovod, kde na vstupu na Slovensku je technicky sto miliard kubíků ročně, které může Ukrajina přepravit do Evropy. Budoucnost je v tom, že by se přes naši zemi obnovil tranzit plynu z východu. Na Ukrajině ho mají dost.

O distributora plynu GasNet zase má mít zájem ČEZ…

To jsem také slyšel a jsem zásadně proti. Odmítám tezi, že ČEZ bude jediný reprezentant energetiky v Česku. Důvod, proč to nechci, je velice jednoduchý: plyn a elektřina jsou vůči sobě zcela jednoznačně v konkurenčním postavení. Takže by se v podstatě vytvářel monopol.

Co si myslíte o evropském Green Dealu?

Green Deal je podle mě chápán zásadně špatně, protože se porovnávají emise v době, kdy začala průmyslová revoluce a na světě nebyla ani miliarda lidí. Základní otázkou je, proč emise vznikají. A je to tím, že vysokým tempem roste počet obyvatel planety. Vezměte si celkovou úroveň emisí za rok a vydělte ji počtem obyvatel Země. Zjistíte, že úroveň emisí na osobu trvale klesá.

Nemůžeme to vztahovat na nějakého výrobce, ale na spotřebitele. Největší populační přírůstky jsou tam, kde je ekonomická úroveň nízká. Ti lidé se chtějí také účastnit dění na světě, chtějí cestovat, mít zaměstnání a tak dále. A to je ten zdroj emisí, protože přibývá více spotřebitelů.

To nelze řešit tak, jak se to děje v Evropě, že továrnu přestěhuji do Číny a pak říkám, že Číňané mají ty emise hodně vysoké. Mají, ale také díky nám.

Dobře, ale varování před oteplováním planety jsou reálná…

Ovšemže snižovat emise je důležitá věc. Všechny důsledky z hlediska Green Dealu ale směřují k nižší úrovni ekonomické bezpečnosti, životního standardu a k oslabení Evropské unie. Když se dává na stejnou úroveň uhlí a zemní plyn, tak je to prostě špatně.

Kdybychom teď sebrali všechno uhlí z tepláren a elektráren a místo toho použili kogenerační plynové jednotky, pokud možno rozmístěné do malých jednotek, snížíme emise asi o sedmdesát procent.

Jak to?

Termická účinnost přeměny uhlí na elektřinu je kolem dvaceti pěti procent, u plynu je to asi šedesát osm procent.

Elektřina z uhlí se většinou vyrábí pro regulační výkon. Musíme mít v soustavě jednu či dvě elektrárny s rezervou, které sice topí, ale nevyrábějí. Až v momentě, kdy se křivka odběrového diagramu vychýlí, dispečink je připojí k síti a ony začnou vyrábět. Ale ta elektrárna mezitím čoudí.

V případě plynu to není potřeba, protože takovou elektrárnu nahodíte během několika vteřin.