Ukrajincům bydlení zajistí, nám ne, zlobila se romská komunita po požáru, teď už ale všichni zase bydlí

Tělocvična ve Skalsku se takřka po týdnu vyprázdnila. „Už tady nikdo není,“ informovala ve čtvrtek po 17. hodině hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková (STAN) a zdůraznila obrovskou pomoc jak starostů obce Skalsko a Boreč, tak i desítek dobrovolníků z řad Českého červeného kříže, hasičů a neziskové organizace Romodrom, která vyjednávala možnosti ubytování.

Lidé z vyhořelého domu v obci Boreč se nyní dostali na různá místa. Pětičlenná rodina je v ubytovně v Kolíně, další dvojice je v azylovém domě v Mladé Boleslavi, jedna čtyřčlenná rodina odjela do azylového domu v Mělníku. Jeden člověk odcestoval domů na Slovensko, větší skupina jedenácti lidí byla převezena na ubytovnu v Neratovicích a největší více než třicetičlenná skupina je na ubytovně v Liberci.

Objekt na okraji obce Boreč vyhořel v noci ze čtvrtka na pátek minulý týden. Místní stihli sotva popadnout děti a vyběhnout ven do mrazu. Sousední obec Skalsko poskytla místní tělocvičnu. V ní skončilo po odstěhování několika málo lidí 55 členů rozvětvené rodiny, včetně 37 dětí. Jeden muž byl velmi vážně popálený a je stále v nemocnici.

„Je to můj zeť, je pořád na přístrojích,“ řekla Novinkám Iveta Špiváková, která v komunitě funguje jako hlava rodiny. „Ani neví, co nám udělal, byl pod vlivem drog, bral marihuanu, nalil benzin do kamen,“ popisovala začátek celé události, která převrátila všem život naruby.

Od minulého týdne všichni čekali, co s nimi bude dál. Přitom se o ně bez ustání starají desítky dobrovolníků Českého červeného kříže, přijely i pracovnice mladoboleslavského sociálního odboru, lidé z vedení obce Boreč jsou tady takřka nepřetržitě. Po několika dnech vyjednávání se podařilo sehnat několik volných míst na bydlení a postupně se sjednávala další.

„Není tak velký problém získat ubytování pro jednu rodinu nebo jen pro maminky s dětmi, ale komplikace je v tom, že komunita je zvyklá žít spolu pohromadě a nechtějí být rozděleni. Ale získat ubytování pro 55 lidí najednou, aby mohli být v tomto počtu trvale pohromadě, je téměř nemožné,“ upozornila hejtmanka Pecková. To se snažili vysvětlovat i sociální pracovníci, ale naráželi na odpor.

„Nechceme do žádného azyláku, kde nás budou hlídat, nejsme žádní vězni,“ říkala Iveta Špiváková rozzlobeně. Sama se pokoušela telefonovat na různá místa. „Prý volala i Babišovi,“ podotkla jedna z přihlížejících. Iveta Špiváková se po jednom takovém telefonátu rozčílila. „Ukrajincům dali hned bydlení, my snad nejsme taky lidi?“ čílila se, až ji musel uklidňovat přítomný zdravotník.

Mezitím si jedna z rodin balila věci do krabic a pytlů. „Jedeme někam do Mělníka,“ říkal muž, jehož s manželkou a dvěma dětmi naložili a odvezli dobrovolní hasiči.

Hejtmanka připustila, že zásah a pomoc komunitě není úplně běžný. „Pokud někdo vyhoří, tak se předpokládá, že jsme pojištěni, máme nějaké finance, nějaké příbuzné, kam se můžeme odstěhovat. Tady to je komunita, která žádné takové zázemí nemá, proto se snažíme i obcím, které se o ně nyní starají, i finančně pomoci,“ dodávala hejtmanka.

Obce, Český červený kříž a další dobrovolníci a úřady zajišťovali ošacení i jídlo, pomáhali s vyřízením nových dokladů či sociálních dávek. Rodiny přitom přišly o veškeré vybavení. „V dubnu se mi mají narodit dvojčata, zůstala tam celá výbavička, postýlka, úplně všechno,“ potvrdila Novinkám Denisa Bílá, která ve středu odjela mezi prvními.

Při hledání náhradního ubytování se musely zohlednit ještě další okolnosti. „Některé děti jsou školou povinné, někdo z dospělých pracuje, tak není vhodné je odtud úplně vytrhnout a odvézt daleko od pracoviště,“ vysvětlila hejtmanka Pecková. Nakonec se podařilo situaci vyřešit přesně do týdne od požáru.