Mělnické muzeum představuje výstavu sta let kočárků Liberta

V hlavním sálu regionálního muzea jsou vystavené stařičké proutěné koše na kolečkách. Už ve druhé polovině 19. století vznikla poptávka po kočárcích a místní řemeslníci byli podnikaví.

„Košíkáři pletli z proutí korby, pak vzali od kováře kola a konstrukci a měli nový výrobek. Už dávno před Libertou tady začal s kočárky v roce 1857 košíkář Josef Klos,“ připomněla začátky zdejších podniků na kočárky kurátorka výstavy Naďa Černá.

Na tuto tradici později navázal Antonín Svoboda. Po návratu z legií požádal o košíkářskou živnost a začal s kompletací kočárků a budováním továrny. Inspirován svým příjmením, založil slavnou Libertu. V Československu to nebyla jediná továrna, jenomže mnohé byly v pohraničí, takže je později zabrali Němci. Liberta se stala se 150 až 200 zaměstnanci největším výrobcem v protektorátu.

Kočárek pro dítě nebyl v počátcích produkce příliš běžnou výbavou každé mladé rodiny a jen tak někdo si ho nemohl dovolit. Ve 30. letech vyšly ty lacinější na 120 až 140 korun, obvyklá cena byla kolem 600 a ty luxusní se vyšplhaly přes tisíc korun. „Skutečně to na tehdejší dobu byly velké peníze a kočárky byly hodně drahé,“ potvrzovala kurátorka.

Druhá světová válka se podepsala na celé společnosti i na výrobě dětských kočárků. „Proutí na pletení košů šlo na válečnou výrobu, kočárky se začaly splétat z papírových motouzů nebo ze slámy,“ ukazovala Naďa Černá na velkou špulku papírového provázku. Právě z něj si budou moci návštěvníci zkusit původní metodu splétání a třeba do srpnového konce expozice vyrobí vlastní korbu.

„Kočárky z papírového motouzu prý byly oblíbené u starších sourozenců miminek. V dešti s nimi nemuseli jezdit ven na procházku,“ přidala historku Naďa Černá. Navíc na půdě se do takových kočárků pouštěly i myši.

Později přišel zlepšovák PVC. Korby se začaly plést z bužírky. Ani to nepřetrvalo věky a přišly na řadu koženky a další umělé materiály. To už ale byla léta po konfiskaci továrny v národním podniku TDV (Továrna dětských vozidel). „Podnik ale nedostával moc podpory, stát dával přednost těžkému průmyslu. Tady lidé v továrně dřeli v dlouho nemodernizovaném prostředí, dělali noční a víkendové směny, aby vyhověli velké poptávce,“ popisovala situaci z druhé poloviny minulého století Naďa Černá.

Produkce přitom byla poměrně vysoká. Například v roce 1975 se tu vyrobilo 218 tisíc kočárků. A vznikly tady i různé rarity, například koncem 50. let to byl kočárek pro čtyřčata z Kutné Hory. TDV fungovala do roku 1992, pak vznikla znovu Liberta, tentokrát jako akciová společnost.

Jenomže to neznamenalo obnovu, nýbrž zánik továrny. Vrátil se do ní opět Svoboda, ale se zakladatelem Antonínem neměl kromě příjmení nic společného. Ivo Svoboda, poslanec ČSSD, náměstek ministra financí ve vládě Miloše Zemana, se stal místopředsedou představenstva firmy Liberta. Přivedl spolupracovnici a poradkyni Barboru Snopkovou a finanční problémy firmy vyřešili po svém.

Za vytunelování skončili oba ve vězení a firma Liberta v likvidaci. „V roce 2022 byla vymazaná z obchodního rejstříku, ale ochrannou známku si dříve koupil bývalý zaměstnanec, který ještě pár let kočárky vyráběl, ale už také skončil,“ doplnila poslední střípek do průřezu historií Naďa Černá.