Kopec ve Zbraslavi dal veteránům zabrat, závodily tu i staleté exempláře

V sobotu dopoledne se do centra Zbraslavi na okraji Prahy sjela více než stovka veteránů, aut i motorek, aby se zúčastnily letošního 58. ročníku. První ročník se jel už v roce 1908 a jednalo se o jeden z vůbec nejstarších automobilových závodů v Evropě.

Stejně jako tehdy, stál i letos na startu motocykl rok výroby 1907 z firmy Trojan a Nágl zvaný Torpedo. Jezdec jej musel na startovní čáře na stojánku rozšlapat, pak se zakouřilo a za potlesku i uznalého zahučení stovek diváků vyrazil.

„Máme tady historicky nejvíc aut, která se účastnila prvních ročníků závodů do roku 1931. Sice bojujeme s generační obměnou, ale letošní účast je velká,“ pochvaloval si zájem majitelů veteránů ředitel závodu Jan Živný.

Vůbec nejstarším vozem byl unikát značky Autocar z roku 1902. „Místo volantu klika, na podlaze dva brzdové pedály, plyn je na páce,“ popisoval šofér těsně před startem a hned nato se vydal do zbraslavského kopce.

Na nezvyklé ovládání upozornila i jedna z nejmladších řidiček Alžběta Stauchová. I ona usedla do unikátního Bugatti s rokem výroby 1922. „Nejtěžší je zvyknout si, že řízení je na pravé straně, kvalty jsou venku mimo auto a jednička a dvojka jsou prohozené,“ popisovala Stauchová svěřený historický kousek.

Na startovní listinu se mohl zapsat každý s vozem výroby do roku 1939. Svou posádku přihlásilo na prestižní motoristickou akci například i Národní technické muzeum, které vyslalo do zápolení dvě dámy ve voze Jawa Minor. „Značka Jawa je známá především mezi motocyklisty. Ve 30. a 40. letech však vyrobila několik tisíc velmi kvalitních lidových vozů poháněných dvoudobými motory,“ připomínal ředitel Muzea dopravy Národního technického muzea Arnošt Nezmeškal. V období okupace pracovala Jawa na zdokonalení vozu, který se pak po válce dostal do výroby pod označením Aero Minor.

Vedle Velké ceny na Masarykově okruhu a závodu 1000 mil československých byl závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště třetím nejvýznamnějším motoristickým sportovním podnikem meziválečného Československa. V období před první světovou válkou však šlo podle historiků o jediný významnější domácí motoristický sportovní podnik.

„Nejrychlejší ze všech závodníků na trati dlouhé 5,6 kilometrů byl v roce 1931 Rudolf Caracciola, který zajel čas 2 minuty a 43 vteřin,“ upřesnil kurátor automobilové sbírky Petr Kožíšek.

V současné době už se zkrácená čtyřkilometrová trať nejezdí na rychlost. „Jedou se dvě kola a soutěží se v pravidelnosti,“ řekl Novinkám ředitel závodu Živný. Závodník se tak musí s časem v druhém kole trefit co nejblíže času z kola prvního. „Nesmí se používat elektronika, někdo má stopky, někdo si počítá v hlavě,“ dodával Živný. Někdo ale na čas nemyslí. „Jsem tu, abych si užil jízdu, čas moc nehlídám,“ smál se jeden z motocyklových jezdců.

Pro všechny tak bylo důležité hlavně dojet. „Tahle auta nemají ráda, když dlouho stojí, mohou se uvařit hned na startu. Majitelé je ale hýčkají a jsou ve výborné kondici,“ hodnotil jeden z jezdců Jan Červenka. „Trať dává zabrat, hned na začátku je 9procentní stoupání a stejně jako v historii, tak i teď závodníci jedou úplně na hraně možností svých strojů,“ dodával motoristický nadšenec.