Článek
Právě na olomoucké univerzitě strávil většinu svého profesního života, nastoupil do ní poprvé v 60. letech minulého století. Když se ale rodák z Vracova angažoval v reformním procesu Pražského jara a odsoudil tehdejší sovětskou okupaci, byl v roce 1969 přinucen univerzitu opustit. Současně mu byla na 20 let zakázána vědecká i publikační činnost.
V letech 1970 až 1989 vyučoval Mezihorák na Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci. Po sametové revoluci se angažoval v politice, stal se mluvčím olomouckého Občanského fóra. Vrátil se také na Univerzitu Palackého. Založil katedru evropských studií, první svého druhu v postkomunistických zemích.
Habilitoval se a byl jmenován profesorem historie. Jeho doménou byla především československá historie, evropanství a dějiny evropské integrace.
V roce 1996 kandidoval Mezihorák za ČSSD ve volebním obvodu 61 - Olomouc do Senátu. Skončil však už v prvním kole, když se před něj dostali Jan Hálek (ODS) a Josef Jařab (ODA), který ve druhém kole zvítězil. Dva roky poté už Mezihorák uspěl a stal se senátorem.
V horní komoře parlamentu působil až do roku 2004. Angažoval se ve Výboru pro evropskou integraci, byl místopředsedou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, a byl také členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy. V letech 2000 až 2004 předsedal Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.
V letech 2008 až 2012 byl Mezihorák zastupitelem Olomouckého kraje, mezi roky 2006 až 2014 také zastupitelem Olomouce.
Na univerzitě zastával post děkana Pedagogické fakulty, a to v letech 1991 až 1997 a 2003 až 2006. Za svou odbornou, pedagogickou i veřejnou činnost obdržel Mezihorák řadu ocenění, mimo jiné Cenu města Olomouce.
