Článek
„Nikde v České republice dosud neexistoval pomník, který by vzpomněl žijící námořníky nebo ty, kteří na mořích a oceánech zaplatili cenu nejvyšší. Přitom máme veškeré možné pomníky, ale na tři a půl tisíce námořníků ani naši slavnou flotilu čtyřiceti čtyř obřích zaoceánských lodí si za celou dobu, co plavba skončila, až dosud nikdo nevzpomněl,“ poukázal Martin Bednář, člen spolku Česká lodní společnost a provozovatel Námořního muzea ve Veletově na Kolínsku.
Kolik československých námořníků zahynulo na moři, je podle něj těžké říct, protože to nikdy nikdo nezmapoval. „Bohužel archivy, jak centrální ve Štěchovicích, tak i na ministerstvu dopravy, vyplavila voda,“ pokrčil rameny s tím, že seznam zahynulých námořníků nyní dává spolek dohromady díky žijícím pamětníkům. „Těch, co zahynulo, je zhruba něco přes dvacet,“ nastínil, kolik námořníků, co se nevrátili domů, se jim dosud podařilo objevit.
Na slavnostní odhalení kotvy dorazili i někteří bývalí námořníci z Třince. Petr Valošek (61) z Žermanic na Frýdecko-Místecku absolvoval na lodi dvě plavby. „Jezdili jsme do Ameriky, do Norska, po celém světě,“ vzpomněl s tím, že kotva není jen připomínkou námořníků a jejich lodí. „Ale i toho, co jsme jako Československo uměli,“ upozornil.
Také Ivo Dvořák (62) z Havířova strávil na palubě Třince několik měsíců. „Nastupoval jsem v Norsku, pak jsme jeli do Tampy, Leningradu, New Orleans a nakonec jsem strávil měsíc ve Štětíně,“ vyjmenovával místa, která jako člen osádky Třince poznal. I pro něj znamená kotva vzpomínky a emoce. „Někdy je mi smutno po tom, že to už není, i kdyby jezdili jiní, protože my už to přece jen máme za sebou. Ale furt by to bylo krásné,“ zasnil se.
Kotva se do Třince dostala díky projektu Třinec jede domů. Jeho cílem bylo zachránit co možná nejvíce z poslední existující lodi bývalé Československé námořní plavby.
Nákladní loď dlouhá 200 metrů a široká 25 metrů byla postavena v loděnici v polském Štětíně. Na první plavbu se vydala v roce 1975. Po 23 letech služby zakotvila v nizozemském Rotterdamu, kde pod jménem Marcor Bulk slouží jako plovoucí překladiště. Firma, které patří, však vybudovala překladiště na souši, a lodi hrozilo zničení. Do její záchrany se vložila Česká lodní společnost a zorganizovala záchrannou misi.
„Ten kontrakt v Holandsku je ještě zhruba na rok. Poté by mohla loď zakotvit ve Štětíně. Poláci plánují, že by ji opravili do nějakého muzeálně provozního společenského centra,“ prozradil Bednář.
Do Polska ale nezamíří loď kompletní. Některé její části se už staly nebo se stanou exponáty Námořního muzea ve Veletově. A kotva o váze 6250 kilogramů skončila v Třinci. Důvodů bylo víc. Třinecké železárny se na výrobě lodi kdysi podílely, byl v nich odlit i znak města, který loď nesla na přídi, a kotva je i připomínkou dlouhé průmyslové tradice Třince.
„Má úžasnou symboliku. Co chceme? Aby mladí lidé žili, jezdili po světě, studovali, sbírali zkušenosti a pak zakotvili v Třinci. Takže je pro naše mladé lidi vzkazem: Vraťte se domů, žijte tady a rozvíjejte region,“ řekla na adresu kotvy primátorka Věra Palkovská (Osobnosti pro Třinec).
