Hlavní obsah

Z poloprázdné Vírské přehrady vystupuje torzo betonárny i zbytky zatopených vesnic

Vír (Žďársko)

Obnažené břehy Vírské přehrady na Žďársku nelze přehlédnout. Turisté sice do údolí řeky Svratky míří hlavně za vyhlídkami a adrenalinem na skalách, ale někteří při cestě kolem vody zkoumají, co všechno sucho odkrylo. Přehrada, která zásobuje pitnou vodou i brněnskou aglomeraci, byla na konci července naplněná pouze z 63 procent. A hladina bude klesat i dál.

Z Vírské přehrady vystupují zatopené objekty.Video: Jiří Bárta, Novinky

Článek

„Vody je podle očekávání málo,“ řekl Novinkám Jiří Mach, který přijel s tříčlennou skupinkou z Hané na via ferraty. „Z horolezeckých cest jsem nadšený, je to pěkná oddechovka.“

Z vyhlídky u hráze si prohlížel, jak z vody při levém břehu vystupuje objekt betonárny. „Když jsem tu byl naposledy, někdy před covidem, tak zrovna vidět nebyla,“ uvědomuje si Mach.

Znalci místních poměrů se i podle betonárny orientují, kolik je vody v přehradě a jaká je situace ve srovnání s nejsuššími roky nebo obdobím, kdy byla hladina nižší kvůli opravám hráze.

Hydrologickou situaci bedlivě sleduje i Milan Peňáz. Brzy 94letý ichtyolog z Brna i v pokročilém věku k vodnímu dílu občas jezdí. Jeho matka totiž pocházela z vesničky Chudobín, který v padesátých letech musel ustoupit stavbě přehrady. A Milan Peňáz tady jako kluk trávil dětství u babičky.

„Denně sleduji stránky Povodí Moravy a křivku stavu hladiny,“ líčí Peňáz. „Už je vyhlášené vodohospodářské sucho. Do přehrady přitéká málo vody, kolem 400 litrů za vteřinu, hladina půjde ještě níž,“ míní. Odtok se pohybuje kolem jednoho a půl kubíku za vteřinu. Letošní rok považuje za mimořádný, a ani do budoucna nevidí situaci s vodou nijak růžově.

Právě Milan Peňáz byl hlavním iniciátorem toho, že se Chudobínská borovice – zhruba 350 let starý solitér na nepřístupném skalnatém výběžku – stala českým a pak i evropským Stromem roku.

Ale turisté se zastavují nejen u míst, kde stával Chudobín a jeho osada Hamry, ale také v druhé zátoce, kde bývala do padesátých let minulého století vesnička Korouhvice. „To museli ti lidé odejít? A dostali alespoň nějakou kompenzaci?“ dává se do řeči s reportérem holandská rodina, která tráví v kopcovitém kraji dovolenou. Jen pět rodin z Korouhvice si postavilo nové domy nad zátopovým pásmem, většina odešla na Znojemsko.

Sucho postupně odhaluje i zbytky jejich stavení. Ta musela být před napuštěním přehrady zbourána nebo odstřelena. Z bahna vykukují také patníky lemující někdejší cestu do Víru a na břehu se obnažují pařezy stromů vykácených před sedmi dekádami.

Alarmující čísla

Vodohospodáři situaci v povodí detailně sledují, čísla jsou alarmující. „Řekou Svratkou v Dalečíně (přítok do přehrady – pozn. red.) letos v červenci protéká přibližně 23 procent dlouhodobého červencového průměru. V řadě nejsušších červenců je tak profil v Dalečíně za posledních 40 let třetí nejnižší,“ srovnává generální ředitel Povodí Moravy David Fína.

Prvotní účel Vírské přehrady byla hlavně ochrana před povodněmi, což naposledy splnila v září 2024, ale čím dál více roste její vodárenská funkce. Odběry surové vody totiž násobně rostou. Proto v okolí přehrady platí přísný zákaz vstupu, nedá se zde koupat ani rybařit.

„Ještě před deseti lety se z nádrže ročně odebíralo okolo 1,2 až 1,8 milionů kubíků vody k úpravě na pitnou vodu, od roku 2018 tento objem výrazně stoupá a v loňském roce se už jednalo o 5,5 milionu kubíků,“ uvádí mluvčí Povodí Moravy Jana Kučerová. Letos to bylo jen za první pololetí už přes 6 milionů kubíků.

Naplněnost přehrady byla na konci července pouze 63 procent. Hůře na tom byl Vír jen v roce 2018, kdy také panovalo mimořádné sucho.

Výběr článků

Načítám