Článek
Výrobu modrotisku, který je zapsaný na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, založil ve Strážnici v roce 1906 Cyril Joch se svou ženou Annou. „Dílna i řemeslo se u nás v rodině předávají z generace na generaci a my jsme další, čtvrtá a pátá generace pokračovatelů,“ říká Gabriela Bartošková, jež se řemeslu naučila od svého prastrýce Františka Jocha.
V České republice jsou nyní pouze dvě takovéto dílny. „Ta naše je teď v ohrožení. Bojujeme o přežití. Jsme na nule, pomalu nemáme už ani na plátno, e-shop se nám rozpadá pod rukama. Nezvládli jsme to marketingově a udělali jsme i řadu dalších chybných kroků. Proto jsme se obrátili na Donio, kde probíhá sbírka,“ přiznává Bartošková. Peníze použijí na udržení švadlen a propagaci.
„Chceme být víc vidět na sociálních sítích, musíme začít lépe vysvětlovat lidem, jaký je rozdíl mezi pravým a falešným modrotiskem, protože nemám pochyb o tom, že o pravý modrotisk zájem je, ale nikdo o nás neví,“ dodala Bartošková. Falešný modrotisk je levný a na první pohled může vypadat podobně. „Ale nejedná se o tu samou kvalitní ruční práci, která se po desítky let předává z generace na generaci. Musíme to lidem vysvětlit.“
Výrobu musela až dosud zastat Gabriela sama. Na dva týdny v měsíci jezdí vypomoct formíř a rodina postupně začala do výroby zapojovat další brigádníky a zaměstnance. „V prodejně je maminka a v dílně dvě švadlenky. V létě jezdím s modrotiskem po trzích, v noci doháním výrobu. Proto je potřeba zapojit víc lidí,“ vysvětluje.
Ve strážnické dílně jako jediní také šijí z modrotisku na zakázku. Ze strážnického modrotisku se šijí i kroje. Pro modrotisk si sem jezdí folkloristé nejen z Česka, ale i z Polska a dalších zemí, kde už modrotiskové dílny zanikly. Regály strážnické dílny jsou plné starých vzácných tiskařských forem. Pravidelně je tady udržují, opravují a stále s nimi tisknou.
Všechny materiály, které ve Strážnici k výrobě modrotisku používají, jsou z Česka. Kromě indiga, to si vozí z Německa. „A to jen proto, že se tady nevyrábí, jinak bychom brali to naše.“
Dílna, ve které strážnický modrotisk vzniká, je podle ní asi největší dílnou ve střední Evropě. „Větší jsem nikde neviděla. Dokážeme tady barvit až 2 metry široká plátna, umíme obarvit a potisknout i hotové oděvy a dokonce i boty,“ vyjmenovává mladá žena. Studovala na místní střední škole obor módní design, o modrotisku nechtěla tehdy ani slyšet.
Gabriela Bartošková ukazuje modrotisk ze strážnické dílny. Je unikátem. V České republice ho vyrábí jen ve dvou dílnách.
„Jenže byla potřeba, aby to tady někdo převzal. Tehdy mi maminka řekla, ať si to aspoň vyzkouším, ať vím, co odmítám. No a byla to láska na první tisk,“ směje se Gabriela. „Teď bych pro modrotisk duši vypustila. Dělám ho víc srdcem než rukama. Navíc je to úžasná meditace, jen já a ten vzor, který zrovna tisknu. Musím teď pro náš modrotisk nadchnout i lidi, veřejnost, aby pochopili, že je důležité ho zachránit.“