V Břeclavi bourají Dělnický dům. Obyvatelům se to nelíbí

Bourání začalo v posledních dnech. „Myslím, že spousta Břeclavanů zatlačí slzu, protože má s Dělnickým domem spojenou řadu vzpomínek. I mě osobně mrzí, že budova mizí. Jde však o objekt v soukromém vlastnictví, což je nutné respektovat,“ sdělil starosta Břeclavi Svatopluk Pěček (ANO).

Za druhý domov považovala objekt dvaašedesátiletá Stanislava Akaiová, která tam 20 let hrála divadlo se souborem Břetislav. „Byla to moje druhá rodina, 20 let života, radosti, zkoušení v létě i v zimě, kdy se tam netopilo,“ vzpomněla si pro Novinky Akaiová.

Vždy když kolem budovy šla, budilo to v ní hezké pocity. „Vždy jsem pomyslně smekla, protože budova byla nádherná. A teď se děje tady tohle. Jsem z toho špatná. Je to jako můj rodný dům a stále to nemůžu nějak pobrat. Dvacet let se nedá vymazat,“ přiznala Akaiová, která skončila s hraním s prodejem domu. „Říkala jsem si, že bych si z místa vzala aspoň kousek prkna a nechala zarámovat, ale je to tam oplocené a nedostanu se tam,“ dodala žena.

Bourání litují i další lidé. „Jako občan mohu říct, že mě to mrzí, ale nikomu nemůžeme předepisovat, co a jak má se svým majetkem nakládat,“ řekla Zdenka Krátká z Břeclavi.

Situaci vnímají i lidé z blízkosti Dělnického domu. „Někdy v 70. letech se v Břeclavi hodně bouralo a lidé jsou na to citliví. Dům má více než 100 let, tak plno lidí vyjadřuje nesouhlas. Na druhou stranu se tam de facto nic nedělo a barák byl prázdný,“ uvedl muž z okolí.

Kvůli pracím se rozjela i velká diskuze na sociálních sítích. Jeden z diskutujících si myslí, že není žádná úcta k tomu, co ve městě zbylo. Další zmiňuje, že objekt byl jednou z mála architektonicky zajímavých staveb. Jiná žena zmiňuje, že je to stará krása, kterou už nikdo nikdy neudělá.

Najdou se ale i lidé, kteří demolici kvitují. „Prostě staré věci musí uhnout novým a moderním. Člověk by měl podporovat vývoj a jakýsi postup lidstva,“ napsal jeden z diskutujících. Jiní se ptají, kdo dům prodal a kdo ho koupil.

Loni ho od SOCDEM získala firma TOP Šohaj zhruba za deset milionů korun. „Dělala se optimalizace majetku strany a posuzovalo se, který majetek je využívaný a přináší peníze a který negeneruje nic,“ řekl předseda břeclavské SOCDEM Jaroslav Válka.

Podle něj dům nebyl natolik využívaný. „Občas tam byl nějaký ples nebo taneční, ale když je to potřeba vytápět, jsou to velké náklady. Je potřeba to brát jako každou jinou nemovitost. Strana nebyla schopná to utáhnout tak, jak si nemovitost zasloužila. Existuje třeba i spousta hradů a zámků, které nejsou v řádném technickém stavu a chátrají,“ dodal Válka.

Komplex budov na rohu dnešních ulic Sady 28. října a Žerotínova v Břeclavi vznikl roku 1898 původně jako Hotel Fiala. V roce 1918 ho koupilo město Břeclav, které tam chtělo zřídit kino. O dva roky později ho koupil spolek Dělnický dům, čímž se dostal do rukou sociálních demokratů. Po německé okupaci byl objekt zkonfiskován a po válce připadl československému státu. V roce 1994 ho sociální demokraté od státu odkoupili nazpět a vlastnili jej až do roku 2024.