Článek
„Mlýn koupil v roce 1967 tatínek jako chalupu. Tehdy bylo z jeho střechy vidět až do Čech. Teď už je výhled zastíněný. Mlýn byl vybydlený. Zůstal v něm jen obří mechanismus na mletí, který se nedal odnést. Neměl ani okna a hrály si v něm děti,“ řekl Novinkám Doubek.
S rekonstrukcí historické stavby začal jeho tatínek Jan, kterému Doubek pomáhal už jako kluk. Mlýn je nyní v podstatě obývanou soukromou muzejní expozicí, a majitel jeho údržbě věnoval už přes půl století. „Po třiceti letech měníme střechu. Šindel při teplém počasí protéká a při deštivém uhnívá. O další výměnu se už postará můj nástupce, syn Michal,“ doplnil Doubek s úsměvem.
Řemeslníci pokládají novou střechu ze šindelů na mlýn v Kořenci.
Výměna střechy přijde na zhruba půl milionu, přispěl na ni Jihomoravský kraj. Opravdovým uměním prý bylo sehnat mistry řemeslníky, kteří ještě umí pořádně položit šindel.
Mlýn postavil v roce 1866 někdejší kořenecký starosta Jakub Veselý, aby si sousedé mohli nechat pomlet obilí ve vesnici. Jde o jeden z kdysi hojně rozšířených mlýnů holandského typu.
Jan Doubek zasvětil záchraně kořeneckého větrného mlýna celý život.
Střecha desetimetrového objektu je vyrobena tak, aby se dala otočit podle proudění větru. Trčelo z ní kolo se šesti perutěmi, které roztáčely mohutný mechanismus uvnitř. Stroj se sice zachoval a je funkční, lopatky ale chybí. Diskutuje se o jejich obnově, ale jen z estetických důvodů. S dalším mletím obilí se nepočítá. Objekt je otevřen veřejnosti vždy v době konání Noci muzeí, jednou za dva roky při folklórních kořeneckých slavnostech a na vyžádání.
Mlýn jako z pohádky
„Tady jsem nejšťastnější,“ ukazuje Doubek na malou, útulnou světničku hned u vstupu do mlýna. Je zařízena tak, jako by bylo 19. století a mlynářova rodina si z ní jen na chvíli někam odskočila. Na okně hoří svíčky, na stole je připravená knížka ke čtení, všechno od nádobí až po postel je dobové. Je až neuvěřitelné, že komůrku obýval mlynář s ženou a dvěma dětmi.
Ze střechy mlýna je občas vidět až do Čech.
Mlýn se kdysi pyšně tyčil nad obcí. Dnes je pohled na něj ze všech stran zacloněn vzrostlými stromy, takže si jej milovníci památek musí najít. Ke mletí šrotu a výrobě krup sloužil až do roku 1950. Doubkovým se postupně podařilo vybydlenou technickou památku obnovit i s jejím vybavením. Spoustu drobných předmětů, včetně zdrátovaných hrnců, jim věnovali přátelé.
Jeden z deseti větrných mlýnů holandského typu v ČR, který se zachoval téměř v původním stavu, stojí v Kořenci.
Z Jana se stal po letech znalec větrných mlýnů. Dokonce při brněnském Technickém muzeu vede spolek Větrné mlýny. V Česku je historických mlýnů holandského typu zhruba 35, a to v nejrůznějším technickém stavu. Například mlýn v nedalekých Petrovicích slouží jako penzion, v Rudici je z něj muzejní expozice a v Ruprechtově má unikátní Halladayovu turbínu.
